Proč má slibné léčivo proti covidu Bamlanivimab tak nevyslovitelný název? 🧵
Monoklonální protilátky jsou relativně nová skupina léčiv určených především proti autoimunitním chorobám, léčbě tumorů, při transplantacích nebo některých chorobách krve.
U veřejnosti a hlavně nebohých televizních moderátorů jsou pak také neblaze proslulé svými krkolomnými názvy. Zatím co s aspirinem nebo paralenem se poperou v lékárně asi všichni, abciximab, rituximab nebo palivizumab vypadají spíš jako jména démonů z Lovecraftových knih.
Ve skutečnosti se totiž nejedná o obyčejné jméno, ale o kódové označení. Všechny protilátky mají společnou koncovku "-mab" (monoclonal antibody).
Jedno až dvě písmenka před tím (subkmen B) tradičně označuje původ protilátky. "a" - rat, "e" - hampster "u" - human "o" - mouse...
Před nimi pak leží ještě subkmen A, který označuje cíl (např. orgán, typ buněk nebo organismus.) - (v)i - viral, -ba- bacterial, -n(e)- neural a úplně na začátku je samotná předpona, který je na fantazii výrobce.
Ta musí být především unikátní, relativně dobře vyslovitelná v běžných jazycích a nesmí být matoucí. Tento systém z 90. let však rychle narazil na své limity.
Jednak je čím dál těžší najít dobře vyslovitelnou rozumně dlouhou kombinaci a zdroj původu se také stal otázkou marketingu. Některé organismy začaly být bezdůvodně považovány za lepší než jiné.
Posledních několik let se proto subkmen B informující o původu protilátky vynechává. Zůstává tak pouze koncovka "-mab", před ní lehce aktualizovaný subkmen A informující o cíli protilátky a hlavně pak jedinečná předpona pro každé léčivo.
To se týká i nového Bamlanivimabu, kde můžeme vyčíst ono univerzální "-mab" a potom "-vi-" což značí, že cílem jsou viry. Bamlani- je jen ona výrobcem zvolená předpona, která v sobě bohužel další informaci nenese.
Představte si látku, která je svou hustotou srovnatelná s okolním vzduchem, má takřka dokonalé izolační vlastnosti a přitom unese 1000x těžší předmět, aniž by se rozpadla. Není to nic ze sci-fi, ale existující materiál nazývaný aerogel.
Nejde ve skutečnosti o gel, ale o pevný suchý materiál, který je tvořen dendritickou strukturou nanokuliček o průměrné velikosti 2-5 nm, které jsou navzájem propojeny do složitých fraktálních řetězců.
Díky obrovskému vnitřnímu povrchu a velkému počtu dutin je tento materiál z 99,8 % tvořen vzduchem, díky čemuž při potěžkání působí takřka nehmotně.
Když jednoho únorového dne roku 1997 rozehnaly reflektory výzkumné ponorky Alvin věčnou tmu na mořském dně v hlubinách u Galapág, odhalily svět, který jako by ani nepatřil na naši planetu.
Z holého dna drceného tlakem ledové vody vyrůstaly i desítky metrů vysoké útvary připomínající podvodní termitiště. Z nich jako z továrních komínů stoupala vroucí voda unášející s sebou jemný černý kal pozvolna pokrývající černými vločkami širé okolí.
Zajímavý je i kalibrační terčík umístěný v zadní části sondy. Hlavním smyslem je barevná korekce kamer. Autoři se ale na téhle placičce o velikosti dlaně celkem vyřádili.
Různými nápisy jsou pokryty i její strany. Například fráze "radost z poznání" v mandarínštině, hindi, španělštině a arabštině.
Jako chemikovi se slabostí pro aktinoidy mi to nedalo a podíval jsem se, jak vědci z NASA vyřešili napájení tohoto úžasného stroje. (Delší🧵)
Nová sonda Perseverance, která přistála předevčírem na Marsu není malá hračka na dálkové ovládání. Její velikost lehce překračuje Škodu Fabii a tomu odpovídá její hmotnost 1025 kg. Rozpohybovat podobný stroj a uživit jeho hladové přístroje je mimo schopnosti solárních panelů.
Stejně jako její starší sourozenec Curiosity je proto vybavena MMRTG. Pod touto nevyslovitelnou zkratkou se skrývá 45kg válec, který obsahuje téměř 5 kg radioaktivního plutonia. Přesněji se jedná o 32 kusů 150 g peletek oxidu plutoničitého potažených čistým iridiem.