Cílem přistání totiž byla oblast Oceanus Procellarum. Největší z měsíčních moří, které je tak velké, že se jako jediné nazývá 'oceánem'.
Velikost ale není to jediné, co je na něm zajímavé.
Oproti jiným mořím má na sobě totiž jen málo impaktních kráterů.
A vy už tady všichni víte, že to znamená jediné.
Málo impaktních kráterů znamená, že ta oblast musí být relativně mladá.
Jak moc? Za použití statistické metody počítání impaktních kráterů jsme si mysleli, že okolo 1,2 miliardy let.
Za to, že nám tahle metoda dává absolutní dataci, přitom (převážně) vděčíme americkým astronautům z mise Apolla. Ti totiž ze svých cest přivezli spoustu měsíčních hornin.
A ty jsme mohli prohnat pozemskými laboratořemi a přesně určit věk sebraných měsíčních šutrů.
A pak už stačilo jediné. Vzít údaje o stáří šutrů a podívat se, kolik je v místech jejich sběru impaktních kráterů.
To nám dalo pár bodů, na jejichž základě jsme dokázali spočíst křivku dávající do souvislosti množství kráterů a věk povrchu Měsíce
Barlow, 2010.
Jenže tahle křivka měla problém.
Astronautům se podařilo posbírat jen šutry, které byly v rozmezí stáří mezi 3 až 4 miliardami let.
A to je velký špatný. Měli jsme tak body jen v jedné části křivky. Ta druhá část křivky, která pokrývá mladší věk, kotvu v realitě neměla.
Jakmile jste tak někde určili, že je málo impaktních kráterů a ta oblast tak má být mladá, nebyli jsme si úplně jisti, jestli v tom nemáme nějakou výraznější chybu.
A to je moment, do kterého vstoupili Číňané se svou misí.
Na Zem dopravili mladé horniny.
Přivezli kotvu!
Vy už víte, co bude dál... vytáhli vzorky z návratového pouzdra, prohnali je high-tech přístroji a určili jejich stáří.
A zjistili, že oblast, o které jsme si mysleli, že vznikla před 1,2 miliardami let, je o fous starší.
Láva má totiž stáří okolo 2 miliard let.
Měsíční křivka, která se mimochodem používá po složitých úpravách i pro stáří povrchu Marsu, tak bude mnohem přesnější.
Ale to není celé. Objev, že tato oblast je skutečně mladá, vyvolává palčivou otázku.
Kde vzal Měsíc teplo na tavení a vznik magmatu v nedávné minulosti?
Původně jsme si mysleli, že by to mohlo být kvůli abnormální koncentraci některých radiokativních prvků (uran, thorium, draslík) v oblasti Oceanus Procellarum. Jenže...
... přivezené vzorky to nedokládají. Koncentrace radioaktivních prvků příliš nevybočují, což je záhada.
Spekuluje se tak, jestli není možné, že by masivní tavení způsobily silnější slapové jevy. Před miliardami let byl totiž Měsíc Zemi mnohem blíže, než je tomu dnes. Možná o polovičku.
Jenže, kdyby to byly slapové jevy, proč nebyl mladý vulkanismus všude jinde?
Nevíme.
Pokud tak máte volný večer, můžete se nad tím zamyslet a tuhle záhadu rozlousknout!
V okolí #Iwodžima, ale i přímo na ní, se dějí věci!
Poblíž tohohle japonského ostrova to už nějaký čas soptí - z moře se tam vynořuje nový ostrůvek, který pravděpodobně zanikne, jak sopečná činnost skončí.
Nicméně společně s tím se část Iwodžimy vyklenuje. A co to způsobuje?
Z vody vystoupily vraky japonských lodí, které v roce 1945 potopily u tohohle ostrova Američané ve snaze vybudovat vlnolam a tak vytvořit na ostrově přístav.
Nutno dodat, že lodě nebyly celou dobu pod vodou, jak dokládá tweet níže. Ale ani na pláži :)
Pěkně to ukazuje, jak se povrch Země umí různě prohýbat, propadat či vyklenovat v závislosti na různých okolnostech (třeba kvůli vytlačování magmatu do kůry, ohýbání litosférických desek, či jejich zatížení, například ledovci...) lukor.net/2021/10/19/vol…
Tohle nebyl nikterak extra velký meteorit. To znamená, že si s ním dost pohrála atmosféra. Ta ho nejenom nejprve rozpálila, ale také dost výrazně brzdila.
A to tak moc, že přibližně posledních 10 km meteorit přišel o většinu své rychlosti a k povrchu neletěl tisíce km/hod...
... ale v podstatě padal volným pádem. Tedy vlastně docela pomalu.
Myslíte si, že kdyby se utrhl pár kg těžký předmět z letadla, že by udělal z postele obrovský kráter? Určitě ne... a tady je to stejné.
A proč postel nezačala hořet? Opět za to může atmosféra. Jakto?
Dnešní dávka soptění na La Palmě. Tady je pohled na západní svah ostrova, kde červeně máte vyznačenou současnou erupci (procházející bohužel tou hustě osídlenou částí ostrova) a oranžově historické erupce.
Za pozornost stojí starší lávové delty a jejich velikost.
Návštěva centra pro sebrání otisků a nafocení ✅
Sebrání cestovního pasu centrem ✅
Vráceno pasu do 15 prac. dní, jak slibovali? 🚫 (teď 17)
Stahuji sledovací aplikaci, abych zjistil, kde to stojí... a víte co? Nejde se zalogovat 🚫🤪
Tak jdu na web, že se přihlásím tam. A víte co je skvělé? :)
Tam nikde není tlačítko Log in :)
Ale když kliknete na košík, tak vás to sprdne, že se máte zalogovat.
Jako já bych fakt moc rád, ale bez tlačítka to nedokážu 🤣
O visum si můžete zažádat max. 3 měsíce před cestou. Když to uděláte, volný termín na otisky jsem měl ca po 3 týdnech. Následuje čekání X týdnů (15 dní to není...) na výsledek řízení, takže než se nadějete, máte odjet.
Jenže, zařizujte si ubytování/letenku, když nemáte visum :)
Blahopřeji všem demokraticky smýšlejícím lidem, co dnes uspěli ve volbách a moc díky všem, co jste jim to hodili. A díky těm, co jste to hodili mě :)
Moje partaj sic neuspěla, ale život tím nekončí.
A teď k tomu podstatnému. Nemysleli jste si, že uniknete dalšímu vláknu, že ne?
Včera jsem totiž potkal zajímavý článek, který otevírá diskusi o tom, jestli není na čase přehodnotit přístup k planetární ochraně Marsu.
O co jde?
Dnes když pošlete něco na Mars, musíte to extrémně sterilizovat, což dost zvyšuje náklady na mise i omezuje možnosti výzkumu.
V USA tak vznikla studie, která se snaží na tenhle problém podívat v novém světle. Navrhuje tak, že bychom měli ochranu Marsu více rozmělnit a aktivně chránit jen některé oblasti.
Které? Ty, kde se vodní led vyskytuje ve velkém množství a relativně blízko pod povrchem či na něm
Nalevo je povrch Měsíce, napravo povrch planetky Ryugu. Očividně na první dobrou je vidět, že povrch nevypadá na obou světech stejně.
A to by vás mělo trápit.
Hodně.
Fakt hodně.
Protože jste tu už samej zapálenej vědátor a vědátorkyně.
Takže jdeme na to.
Proč to tak je?
Nebojte se, netrápí to jen vás. Spát to nenechávalo i řadě vědců a vědkyň.
Ale můžeme si oddychnout. Už víme, proč to tak je, takže budeme mít všichni klidnější spaní.
Za to, že na Ryugu chybí jemnozrnný materiál může porozita šutrů, které planetku tvoří.
Ptáte se, cože?
To, že na Ryugu jsou šutry, které mají v sobě i mezi s sebou spoustu malých mezírek (aneb to je ta porozita) způsobuje, že když do nich něčím v plném cvalu napálíte (třeba meteoritem...), tak se ty kameny neroztříští na kvadrilion malých kousků, ale místo toho se jen zdeformují.