Původně jsem chtěl sepsat vlákno WTF ruských vojenských momentů, ale tohle téma je očividně aktuálnější.
Takže, All-out jaderná válka.☢️
Nejdřív špatné zprávy:
Rusko má celkem 6500 nukleárních hlavic a dlouhodobě se chlubí rozvojem nosičů.
🧵
O tyhle hlavice a jejich nosiče (hlavice je to, co vybuchuje, nosič to dostává k cíli) - rakety - se stará cca 50.000 lidí organizovaných v Silách strategického určení.
A mají kompletní triádu: ICBM (velké rakety), bombarďáky (letectvo) a SLBM (rakety z ponorek - námořnictvo).
Teď už ty dobré zprávy:
K okamžitému použití je 1200-1600 hlavic. Zbytek je někde ve skladech a v bůhvíjakém stavu.
1200-1600 je furt docela dost, že? Takže teď trochu matiky:
54x Satan po 10 hlavicích: 540
108x mobilní Topol/Sickle
30x Stiletto po 6: 180
78x Topol/Sickle v silech
62x nová Jars po 3: 186.
Počet ICBMs: 332. Max počet hlavic: 1092.
Pak tu jsou ponorky: 212 SLBM na 13 ponorkách.
Zbytek je na 76 dálkových bombardérech.
(všechno Military balance 2016, novější jsem nehledal, ono se to stejně moc nepohlo).
Míra selhání ICBM je někde kolem 2%. Míra selhání hlavic bude vzhledem k nemožnosti testovat, jejich stáří a neznámé míře údržby mnohem vyšší, dejme tomu kolem 10%.
Ponorky rotují kvůli údržbě v pristavech, takže jich v jakoukoliv chvíli nebude k dispozici víc než max 10.
Ty jsou samozřejmě sledovány a jenom části se podaří odpálit rakety.
Pak tu máme protiraketovou obranu (dívám se na vás, ruské rohožky z Ne Základnám), která sice není dokonalá, ale má taky nějakou účinnost. Řekněme 20%.
O letadlech nemá cenu se bavit.
ICBMs se do cíle dostane tak 1/2-2/3 (cca 600), u SLBMs tak 1/3-1/2 (cca 100). 700 hlavic zasáhne cíl.
700 hlavic je pořád strašně moc, že? No, ne nezbytně.
Lehkým paradoxem je, že se zvyšující se přesností (říká se tomu CEP - do jakého poloměru dopadne 50% hlavic) nejsou nutné tak silné ráže, na jaké jsme byli zvyklí ze Studené války.
Abyste totiž s nějakou jistotou zničili cíl, tak je důležité buď dobře se trefit nebo rozmrdat na sračky (excuse my french) dostatečně velké území, aby to schytal i cíl. Takže když potřebujete zmasit letiště, při CEP 1500m potřebujete několik megatun. Při 200 vám stačí 300kt.
Jenže hodně megatun znamená i hodně hmotnosti. A nosnost rakety se dá líp využít namontováním vetsiho množství hlavic. Ale těch máme omezený počet (smlouvy a cena za údržbu).
Proto jsou moderní hlavice (ruské) v síle cca 50-800kt.
Takže sice máte nějakých 700 hlavic a každá z nich zničí pár (desítek) kilometrů čtverečních. Což zdaleka nestačí na úplnou anihilaci protivníka.
A taky víte, že jakmile se usadí prach, naběhne na vás každý, kdo udrží pušku.
Budete v takové situaci cílit na města?
Ne. Pokusíte se zničit všechno, co by protivníkovi mohlo pomoct v nastávající válce: jadernou infrastrukturu, vojenské základny, rozhodovací uzly, letiště, přístavy, dopravní uzly...
Ale, protože některé potřebujete zrušit opravdu nutně a víte o chybovosti, vystřelíte několikrát.
Což vám umožní zlikvidovat tak 600 cílů. Budou mezi nimi města? Nepochybně. Budou mezi nimi všechna velká města? Určitě ne.
Tím se dostáváme k šanci na přežití. Ale k tomu potřebujeme ještě jeden koncept:
Pokud potřebujete vymazat co největší plochu (letiště, město apod.), odpálíte hlavici ve vzduchu tak, aby způsobila co největší škodu (tj. ve výšce poloměru ničivých účinků). To je účinné při výbuchu, ale je z toho minimální spad.
Pokud potřebujete zmasit něco dobře chráněného (silo, bunkr), odpálíte to na zemi a doufáte, že cíl zničíte. Z tohodle je největší svinstvo, protože radioaktivní částice se navážou na prach a dělají rotyku. U země je toho prachu víc.
Jenomže, když potřebujete zničit něco hluboko pod zemí, proč vybuchovat na zemi, obzvlášť, když máte prostředky, jak to nechat vybuchnout pod? To vám ušetří nesenou váhu a zároveň dělá menší bordel.
All in all, když bydlíte dostatečně daleko od nejbližší vojenské základny/letiště/serazovaciho nádraží, máte slušnou šanci přežít výbuch. Díky inovacím v oboru hlavic pronikajicich do země pak máte docela dobrou šanci neumřít na nemoc z ozáření/rakovinu.
A můžete se těšit na jadernou zimu.
Ale ani ta není tak jistá (Dyson, Emanuel a třeba Seitz).
• • •
Missing some Tweet in this thread? You can try to
force a refresh
Ok, já to vzdávám. Už žádné predikce ruského postupu. Nic tak děsivě matláckého jsem neviděl.
WTF vlákno o ruské armádě a jejích výkonech.
Když říkám, že jsem nic tak děsivě marného neviděl, myslím to vážně. Crassus, Varus, Lehká Brigáda, první den Sommy, Karansebes (tohle je prdel, to si najděte), dokonce i ten dement Custer, cokoliv, to byly většinou jednorázové omyly, které se strašlivě zvrtly.
Jenomže v případě Rusů jde o totální systematickou horizontální i vertikální neschopnost.
Ke srovnání mě napadají akorát italská tažení 30. let (ale o těch prd vím, takže nemůžu srovnávat) a samozřejmě epická ruská cesta k porážce u Cušimy (více zde:
Unpopular take:
Putinova aktivace strategických sil samozřejmě není nějaký nápad šíleného diktátora, ale očekávaný tah racionálního hráče, reakce na sankce, které ohrožují jeho životní zájmy.
Už dlouho píšu o eskalačních spirálách a podobnosti s 1914.
15% pro jadernou válku.
1/
Problém té naší situace je v tom, že jedna strana nevěří hrozbám druhé (1914). Nechávám bokem, že Putin je hajzl, který zaslouží viset a jistou nejistotu ohledně jeho cílů. Ale jeho kroky jsou předvídatelné a racionální a hrozby byly doposud důvěryhodné (plnil je).
2/
Na druhou stranu, my jsme se během měsíce přepli z polohy holubička do polohy jestřáb. Putin sice svoje chování založil na předpokladu, že jedná s holubičkama. Jenomže najednou začala jestřábí soutěž o co nejtvrdší sankce a ty teď ohrožují jeho životní zájmy.
3/
Shrnutí a predikce:
Spletl jsem se v několika věcech:
- Ukrajinci jsou skvělí, podávají úžasné výkony a Putin skoro určitě nečekal takovou míru odporu
- Reakce Západu je nad očekávání masivní a dělá realistické maximum pro podporu Ukrajiny a izolaci Ruska
- Putin neovládá narativ
- Rusko nešlo cestou drtivého úderu, ale postupně se rozvíjejícího útoku/průzkumu bojem na široké frontě očividně s cílem obránce utahat a odhalit slabá místa obrany.
- Rusové jsou na to, že doktrinálně vždycky spolíhali na drtivé dělostřelecké útoky, překvapivě umírnění.
Zatím mnoho WTF momentů:
- Riskantní vrtulníkové výsadky.
- Pokusy o vzdušné výsadky proti nepotlačené PVO.
- Rezignace na ochranu týlu, velké ztráty jim způsobují přepady podpůrných a zásobovacích kolon (což není překvapení, viz Nasírije).
- Ještě pořád neovládájí vzduch.
Je fascinující, jak se mění sympatie v závislosti na prožitém.
Vždycky jsem si myslel, že bych během anglické revoluce/občanské války byl umírněný royalista. Andrejova vláda (a včerejšek) ze mě ale udělala radikálního roundheada.
Další historické vlákno.
Aby bylo jasno, Karel I. byl docela sympatický pán. Fešák jak sviň, inteligentní, důstojný, zdrženlivý až chladný, mírný, morální a svojí práci i sebe bral smrtelně vážně.
Žádný zlý bodrý vetchý opilec ani chaotický vyřvanec a zloděj odněkud z okraje říše, jak je tomu u nás.
Suverénem tehdy nebyl Parlament (což byl spíš poradní sbor s několika klíčovými kompetencemi - třeba schvalovat králem vyhlášené daně), ale král, který mohl Parlament kdykoliv rozpustit.
Přičemž na roli parlamentu existovaly různé právní názory a precedenty na jejich podporu.
Mlha, kosa, vlhko, deprese, první pracovní den roku... Mohlo by to být horší? Mohlo. Třeba kdybyste byli námořníky Baltské flotily za Rusko-japonské války.
Než se vydáme na tu epickou cestu, je třeba trocha backgroundu.
V roce 1895 skončila 1. Japonsko-čínská válka, kterou Japonci přesvědčivě vyhráli a jedním z území, které mu měla připadnout, byl poloostrov Liao-tung s přístavem Port Arthur.
Jenomže Rusko si tou dobou brousilo zuby na nějaký (jakýkoliv) nezamrzající tichomořský přístav. No, a protože byli mezi prostředníky dojednávaného míru, znali jeho parametry. Car tedy přesvědčil Francii s Německem, aby pomohli "zastavit japonskou expanzi".
Moje oblíbená historická historka #1 (thread):
V 1.stol. BC měl Řím obrovský problém s piráty (ne těmi dredatými, ale těmi na lodích).
V roce 75 BC se mladý Caesar vydal na Rhodos, aby tam studoval rétoriku.
No, mladý: bylo mu zrovna 25, měl za sebou exil a skrývání se před Sullou (protože se odmítl rozvést), měl odsloužené 2 roky jako Pontifex, byl otcem, válečným hrdinou a předchozí 2 roky vedl úspěšnou právnickou praxi.
No, a po cestě na Rhodos ho přepadli a zajali piráti, kteří za něj chtěli výkupné 20 talentů stříbra. Mladý Gaius se jim vysmál s tím, že je to urážka a že za muže jeho postavení by měli chtít talentů aspoň 50 (1,2M sesterciů = 2,4-4,5M USD).