Thread by @BrabecMis

Tohle bude vnímáno jako velmi cynické vlákno a o jeho nepopularitě nepochybuju.

Vlákno o hrách, emocích a věcech kolem.

Disclaimer: nejsem necitlivé hovado, takže pokaždé, když Rusové vybombí nějakou nemocnici, přispěju na fond UA obrany (304452700/0300).

Úvodem: Každá lidská interakce (obchod, jednání, konflikt...) je v podstatě hra. Přesněji, dá se tak konceptualizovat.
Každá hra má nějaká pravidla, zdroj konfliktu, průběh a výsledek.
Válka a mezinárodní politika jsou taky jenom hry. Složité a o strašně vysoké sázky, ale hry.

Všichni, kdo jsme kdy hráli nějakou hru, víme, že jsou 3 způsoby, jak určitě prohrát:
1) Nereagovat na protivníka a jet si jenom svojí
2) Nemít aspoň mlhavě určen cíl a cestu k němu
3) Citově se angažovat (viset na figurkách, zuřit a tak)

1) Protivník. Putin udělal strašnou, strašlivou chybu. Chtěl rychlou, propagační akci, která by zlepšila jeho domácí obraz.
A, protože špatně odhadl jak nás, tak Ukrajince, má na krku izolované a enormně rychle chudnoucí Rusko a vysoce intenzivní konflikt.

A protože je po krk ve sračkách, útokem se mu zásadně zúžily možnosti. Má vlastně 4:
- Odstoupit a vydat se do Haagu
- Nechat se sesadit
- Válku skončit tak, aby vypadala aspoň trochu vítězně a pokračovat v diktátorování
- Vzít s sebou co nejvíc nepřátel

Co byste volili vy?

Vcítím-li se do kůže 20 let vládnoucího diktátora, jasná volba je 3 a budu se za KAŽDOU cenu snažit vyhnout se dvěma prvním variantám. První dvě totiž určitě znamenají osobní nesvobodu nebo smrt.
Čtvrtou mám aspoň nějakou šanci přežít.

Varianta 3 má samozřejmě podbody:
- potlačení vnitřní opozice
- zfanatizování vlastního obyvatelstva
- nahrnutí všech zbývajících zdrojů do války
- narušovat pomoc oběti agrese

A ne, nejsem psychopat, ono je to vlastně docela racionální chování, které už jsme mnohokrát viděli.

Pokud jste diktátor, který to těžce posral, je pro vás i varianta "svatá válka za obranu Otčiny všemi prostředky" lepší než porážka od slabšího a tudíž Haag/převrat (exil vynechávám - nemáte záruky spokojeného dožití).
Třeba takový Saddám neměl atomovky, ale i tak dělal, co uměl.

(Mimochodem: Ta podoba se Saddámovým napadením Kuvajtu je až neuvěřitelná. Hlavně v kontextu mezinárodní reakce a snahy se z toho průseru dostat)

2) Cíle. Tahle hra, o které mluvíme, má několik hráčů a každý má jiné cíle (ti nejdůležitější):
- Rusko/Putin - viz výše
- Ukrajina - ubránit se za každou cenu
- Čína - včas se přidat tam, kde to bude nejvýhodnější
- Západ.

Čeho vlastně chceme jako Západ dosáhnout? Co je naším cílem v téhle hře?

Ztrestat Rusko?
Svrhnout Putina?
Demokratizovat Rusko?
Demokratizovat celý postsovětský prostor?
Ubránit Ukrajinu?
Omezit ztráty?
Zadržovat Rusko?
Dosáhnout míru?
Všeobecný blahobyt?

Všechny tyhle cíle jsou legitimní, nesou ovšem v různých časových horizontech různé náklady, skýtají jiná rizika a vedou k nim rozdílné cesty. A to pomíjím rozdílnost priorit uvnitř nemonolitického Západu.
Zároveň jsme dospěli do bodu, kdy jsme prakticky vyčerpali soft možnosti.

Ale projděme si ty cíle. Svrhnout Putina můžeme buď silou nebo doufat, že to udělá někdo zevnitř, ale pak nemáme jistotu, že to nebude ještě větší urviš. Svržení je prekvizitou pro demokratizaci. Maximalistický cíl.
Jedinou cestou k cíli blahobytu je mír.

Míru můžeme dosáhnout rychle a nemorálně (vnutit Ukrajině rozdělení) nebo pomalu a bolestivě (paradoxně buď napřímo silou nebo čekáním na oboustranné vyčerpání).
Bráníme, zadržujeme a trestáme už teď. Můžeme víc? Ano, ale už nemáme nesilové prostředky.

Můžeme zasáhnout silou? Ano. Jaké jsou možnosti?
- Bezletová zóna
- Humanitární koridory
- Peace enforcement

NFZ. Vypadá pěkně a úhledně, ale kromě sestřelování letadel zahrnuje i potlačení PVO protivníka (tj, i na ruském území). Je k bzumu proti silnému dělostřelectvu.

Humanitární koridory. Jaký budou mít mandát, jak je budeme zásobovat, jaká budou RoE? Stačí jeden nervózní záklaďák a celé se to ošklivě zvrtne.
Peace enforcement. Prostě tam vletíme a budem dávat na budku oběma stranám tak dlouho, dokud se nedomluví.

Problém je, že všechna tahle polovičatá řešení vedou s určitou (vysokou) pravděpodobností k otevřené válce.
Ta je samozřejmě taky možností. Ale je výhodnější jí začít masivním útokem než gradací. Příprava trvá měsíce, takže bychom začali až někdy v létě, kdy už může být po všem.

(Válka má taky další nevýhody. Spousta mrtvých, třeba. Během poslední velké zemřelo 50-85 milionů lidí. Jaderná válka se sice ještě nezkoušela, ale pochybuju, že by to bylo míň.

Taky je drahá. Hodně drahá.

A nemusí dopadnout jak chceme.

A jsou tu další, kteří se dívají.)

Nejdřív si musíme ujasnit CO a PROČ chceme (cíl) a pak, KOLIK jsme tomu ochotni obětovat (cena). Tohle (a nic jiného) jsou vstupy pro možnosti, které se nabízejí. Z nich potom vybíráme tu správnou.
Naopak (nástroj -> možnosti -> cena + cíl) to úplně dobře nefunguje.

3) Emoce. Taky mi láme srdce a vzteky pěním, když vidím mrtvé civilisty (hlavně děti). Stačí obrázek z jejich života, nějaká šťastná momentka, a derou se mi slzy do očí. Některé ty tváře se mi nesmazatelně vyryly do mozku. Bosna, Sýrie, Beslan, Somálsko, Ukrajina, Kongo, Irák...

Chápu to nutkání s tím něco dělat. Můžu přispět, můžu osobně pomáhat uprchlíkům, můžu se dokonce nechat nalít do boje.
Ale není nic horšího než pod tlakem emocí křičet "Dělejte něco!", "NFZ hned!" nebo "Zásobujme Mariupol ze vzduchu!". Tohle je nástroj->cíl.

Ono se pak totiž může stát, že to fakt nějaký politik s dobrým srdcem, špatnými informacemi a strachem z příštích voleb udělá a vy se o pár let později divíte, že ve vaší vesnici je každý druhý barák prázdný a vy nemáte nohu. Nebo, že to prostě nezafungovalo.

Někdy je prostě nejlepší nedělat nic (často protože jakákoliv aktivita může situaci jenom zhoršit) a čekat, jak zafunguje to, co jsme udělali (a omezovat se na kosmetické změny).

Jenomže je to strašně těžké (obzvlášť, když dav křičí po NĚČEM a vy chcete být znovuzvolení).

Samozřejmě, můžete si myslet, že Rusko musí být zničeno hned a za jakoukoliv cenu (mimochodem, je v lidské přirozenosti myslet si, že zrovna JÁ budu v cajku),

a že ani ta jaderná válka nebude taková hrůza (k tomu jsem nechtěně přispěl asi i já, ale šance na individuální přežití neznamená, že je to dobrý nápad) to z vás ale dělá fanatiky.
Pak buďte aspoň tak upřímní jako Cato starší a říkejte to otevřeně.

PS: koukám, že to tu lajkuje i pár snad ex-proruských trollů (snad už prohlédli).
Tak pro jistotu:
- Putin je zkurvenec, co udělal životní chybu
- Máme na výběr 2 varianty: válku nebo čekat, až zaberou sankce, zbraně a dobrovolníci
- Emocemi hnaná polovičatá řešení jsou píčovina.