Když 6. srpna 1945 svrhla posádka 🇺🇸 bombardéru náklad na 🇯🇵 město Hirošimu, jen málokdo si dokázal představit, čeho budou lidé zakrátko svědky.
Netrvalo dlouho a nebem se prohnal záblesk následovaný devastující tlakovou vlnou. A nad městem se začalo tvořit mračno. #vesmírníček
Když už jsme tu díky vláknu @Olinium42 všichni přední čeští odborníci na dávkování a následné požírání tablet jódu, je načase, abychom naší expertízu v oblasti spjaté se štěpením jader dále rozšířili. A jak to lépe udělat, než vyvrácením jednoho mýtu!
Po desetiletí byl snímek v prvním tweetu šířen s vysvětlením, že zachycuje takzvaný atomový hřib. Tedy zvláštní druh oblaku vzniklý následkem exploze atomové bomby. A jak asi tušíte, tedy něčeho, s čím se určitě nikdy potkat nechcete.
Jenže...
...když se kouknete na jiné fotografie těchto atomových hřibů, všimnete si, že vypadají jinak.
A je jedno, jestli jsou vyfoceny na testovacích střelnicích (vlevo), nebo nad dalším japonským městem, nad Nagasaki
Očividně tyhle hřiby vypadají jinak, než ten na snímku výše. Co to?
Než záhadu společně rozlouskneme, pojďme se podívat, jak tyhle hřiby vlastně vznikají.
Takže zpátky na atomovou střelnici a boom!
Aby nám tyhle nezdravé hřiby začaly růst, potřebujete splnit dvě věci. Potřebujete, aby někoho napadlo tuhle šílenost odpálit někde, kde je gravitace a současně na tělese s hustou atmosférou.
(pokud tak uvidíte někdy ve filmu atomový hřib na Marsu či Měsíci, je to nesmysl...)
Bez silné gravitace nebo husté atmosféry by namísto hřibu vznikla expandující koule (či nějaký deformovaný ji podobný patvar) tvořený žhavými plyny.
Ale zpátky na Zem. Jakmile odpálíte atomovou bombu nad povrchem, vznikne obrovská žhavá koule plynů.
A všichni víte, že horký vzduch má tendenci stoupat vzhůru, protože je lehčí než okolní chladnější vzduch.
Kdyby tomu tak nebylo, Phileas Fogg by se moc daleko nedostal...
Takže máme kouli žhavých plynů, které stoupají vzhůru.
V ten moment nám začne vznikat nestabilita Rayleighova-Taylorova.
Máme totiž vedle sebe dvě vzdušné masy s rozdílnou hustotou.
A tahle nestabilita způsobí, že se nám začnou ty masy promíchávat.
Jak se nám ta koule točí a stoupá vzhůru, pod ní nám vzniká podtlak. A ten se atmosféra snaží vyrovnat, vlivem čehož se objeví silné výstupné větrné proudy.
Pokud odpálíte atomovku dost blízko povrchu, což určitě uděláte, protože chcete zvýšit destrukci vašeho cíle a tedy ve výsledku pozabíjet více lidí, větry dokáží vyzdvihnout prach, hlínu či trosky.
A díky nim se stane noha hřibu dobře viditelná.
Takže teď si můžete připsat do našich indexů v kolonce internetových expertíz položku "expert(ka) na vznik atomových hřibů".
Obratem potvrdím razítkem.
Ale vraťme se k té první fotce úplně nahoře.
Ta prostě zachycuje něco, co vypadá úplně jinak.
Jak to?!
Nad Hirošimou toho osudného dne atomový hřib skutečně vyrostl. Jenže nevydržel dlouho. Byl rozvanut větry.
Svržená atomová bomba tehdy ale nezpůsobila jen tlakovou vlnu zcela bořící budovy v ground zero.
Ona také způsobila rozsáhlé požáry.
Většina Hirošimy tehdy lehla popelem
A byly to rozsáhlé a dlouhotrvající požáry, které stály za zrodem mračna zobrazeného na úvodní fotce
Nad Hirošimou totiž vyrostl Cumulonimbus flammagenitus.
Zvláštní druh bouřkového oblaku vznikajícího nad velkými zdroji tepla - lesními požáry, sopkami či městy v plamenech...
Ohnivá smršť, která zachvátila město, tak způsobila vznik bouřkového oblaku, který se nad městem vznášel dlouhé a dlouhé hodiny.
Oblak byl vidět ze vzdálenosti 160 kilometrů.
Až tak příště uvidíte úvodní fotografii s popiskem, že se jedná o snímek atomového hřibu nad Hirošimou, budete vědět, že tomu tak není.
Dovětek: Shození atomové bomby na Hirošimu zaplatilo bezprostředně 70 až 80 tisíc lidí životem (ca 30 % populace města), dalších 70 tisíc bylo zraněno. Mnoho dalších zemře v průběhu let následkem ozáření.
Svržení bomb donutilo tehdejší Japonsko k bezpodmínečné kapitulaci.
Po zničení Nagasaki a Hirošimi v japonské vládě zcela utichly hlasy v pokračování války.
Historikové se do dneška přou o to, kolik životů by stála případná invaze Američanů do Japonska.
Nevím jak váš feed, ale ten můj celý den vyplňují videa a fotky z jihu USA zachycující řádění hurikánu #Ida (ale stejné můžete vidět i z Mexika, kde řádí #Nora).
Záběry mají opakující se motiv: devastující záplavy.
A my si teď vysvětlíme, proč k nim dochází. Krátký #vesmírníček
A co bych to byl za člověka, kdybych vás připravil o pravidelnou vesmírníčkovou hudební vložku. Takže než najdu vhodné obrázky, dejte si zatím tohle ;)
Začněme zlehka, ať se nám nikdo v povídání neztratí.
Hurikán je označení pro tropickou cyklónu v Atlantiku. Kdyby stejná tropická cyklóna vznikla v Indickém oceánu, bude to cyklóna. A kdyby v Pacifiku, hle tajfun...
Různá jména, ale furt to samé... obrovský atmosférický vír.
"Né! To není možné!" řval Harry při pohledu na televizní obrazovku.
Chvějící se obraz zachycoval obrovský oblak pnoucí se k nebi.
Stačil mu jediný pohled, aby pochopil, co se stalo.
Sopka Mount St. Helens se probudila k životu a Harry věděl, že ten den měl zemřít. #vesmírníček
Když se v březnu 1980 začala chvět země okolo téhle severoamerické sopky, rozjela americká @USGS program na její sledování. A na to byli potřeba lidi. Harry, student Kalifornské univerzity, byl tak dočasně najat, aby vypomohl s jejím sledováním.
Dvaadvacetiletý Harry se stal součástí týmu zkušených vulkanologů pod vedením Dona Swansona, kteří se snažili zjistit, co od sopky čekat.
Po dobu dvou týdnů se obytný vůz na pozorovatelně Coldwater II stal jeho domovem.
Na židli před ním sedával dlouhé hodiny a sledoval sopku.
Bylo mi krátce 18 let, když můj rodný #Písek zasáhla tisíciletá #povodeň. Když jsme večer před hlavní vlnou procházeli městem, nikdo si nedokázal představit, co nás bude ráno čekat...
Přes léto jsem byl na brigádě v jedné fabrice, kam kvůli zatopení spousty mostů nemohly najíždět kamióny se zbožím. Byli jsme tam tak s kamarády prd platný a tak nás napadlo se zeptat mistra, jestli nás nepustí místo sezení v hale uklízet ulice.
Souhlasil a nabalil nám vybavení
Platil zákaz vstupu do zaplavených částí města, ale dostat se přes policajty/vojáky/hasiče nebyl problém. Spoustu jsme jich znali osobně, takže jsme věděli, kudy projít, aby to bylo v pohodě.
Byli jsme v místě krátce poté, co voda opadla. A povím vám, bylo to něco.