V minulých dílech #febrewery šlo o historii, dnešní bude vzdělávací pro začínající nebo zatím ne úplně znalé pivaře.
O přívlastcích session, double nebo imperial v názvu piva nebo pivního stylu jste slyšeli? Znáte je? A víte, co znamenají nebo odkud pochází?
Začneme slovem "session", to značí piva, která můžete klopit jedno za druhým. Definující je sice obsah alkoholu (3-5 %), ale obecně to jsou piva bez přemíry některé přespříliš výrazné chuti (hořké, pražené, navoněné, karamelové...).
Nemusí se tak jednat jen o session variantu některého stylu, jsou i styly, které jsou z podstaty session - český ležák, weizenbier, kölsch..., prostě velmi pitelná.
A proč session? Angličani tak říkají, když jdou "na jedno", proto session, Čech taky nikdy neskončí u jednoho:)
A double nebo imperial? Ty se prakticky překrývají, obojí značí velmi silnou variantu piva. Běžná IPA mívá 13 - 17°, double IPA je 16 - 21°. Pro ještě silnější kousky se pak používá přízvisko triple, taková IPA hravě dosáhne 25° nebo i více.
Imperial se pak používá hlavně u stoutu. Zatímco běžný začíná klidně na 9° (Irish stout), silák imperial stout má nejmíň 18° a umí až 27°, odvážlivci si troufnou i na silnější.
• • •
Missing some Tweet in this thread? You can try to
force a refresh
Dnes budu ve #febrewery psát o jedné věci, o které většina z vás nejspíš nemá ponětí, ale myslím, že je vhodné o tom vědět.
Řeč totiž bude o BJCP. Divná zkratka, že? Přečtete si o pivních stylech, o soutěžích sládků... a vůbec - nápovědou vám budiž tento gif. Vlákno.
1/16 Na začátek - co vlastně BJCP je? Je to dobrovolnická organizace, která vznikla v roce 1985 v USA. Sdružuje v současnosti téměř 8 tisíc pivních hodnotitelů, kteří zaštítili a zhodnotili již přes 11 tisíc soutěží. Česko pak má 23 aktivních hodnotitelů.
2/16 Tím bychom měli stručný úvod za sebou, nyní pojďme na zajímavější věci.
Co vlastně hodnotitelé hodnotí, proč jsem psal o pivních stylech a jak probíhají soutěže?
Dnes bude v #febrewery řeč o lepku v pivě, teda spíš o jeho absenci.
Pivo se vyrábí z ječmene, tak jak může být bezlepkové, určitě si řeknete. Ano, to je pravda, ale bezlepkové pivo vyrobit lze a to rovnou dvěma způsoby. Nápovědou vám budiž tenhle gif a teď už pojďme na věc...
1/16 Nejprve si musíme definovat, co vlastně takové bezlepkové pivo je.
Codex Allimentarius (=potravinové regule) je sbírka zákonů, kterou zašťituje WHO a FAO a tato sbírka tvrdí, že bezlepková potravina má lepku méně než 20 ppm (parts per million, tedy 20 miliontin).
2/16 Běžné pivo může mít 60 ppm (ležák) až několik set ppm (některé stouty) lepku, tedy úplně mimo stanovené limity.
A teď jak dosáhnout toho nízkého obsahu lepku v bezlepkovém pivu?
Takže k tomu záhadnému předmětu z dnešní hádanky...
#febrewery bude o norském přístupu k vaření piva, konkrétně o Kveiku, což je taky souhrnný název pro kmen kvasnic historicky používaný při výrobě piva v Norsku.
Někdy se zaměňuje kveik jako pivní styl a kveik jako kvasnice, správnější přitom je ve významu kvasnic.
Kveik myšlený jako druh piva je norský farmářský ejl, který každý farmář vařil trochu odlišně, společným prvkem byly větve jalovce a dalších stromů/keřů na filtraci.
Tyto větve (v pivařství jinak výjimka) se přidávaly jak na úplný začátek rmutování pro předání aroma, tak i na konci se s pomocí dalších větví filtrovala sladina pro další proces vaření piva.
Slad a/nebo obilí si vyráběli farmáři sami, proto ten odlišný výsledek na každé farmě.
První díl #febrewery nemůže být o ničem jiném než o českém pivu:)
Zkraje 19. stol. v Česku stále převládalo svrchně kvašené pivo, spodně kvašené (=ležák) bylo spíš okrajové a vařilo se v chladných částech roku, celkově svrchňáky nebyly příliš pitelné, zkrátka ne pivo, jak známe.
Změna nastala dvojí. V roce 1840 sládek Vojtěch Wanka začal v pražském pivovaru U Primasů začal vařit spodně kvašené a s velkou odezvou u konzumentů.
Druhou změnou pak byla výstavba měšťanského pivovaru v Plzni, která vznikla z popudu nízké kvality tehdejšího plzeňského piva.
S příchodem německého sládka Josefa Grolla z Bavorska přišlo taky celoroční vaření ležáků. A teď si říkáte, co Bavoři mají a Češi ne, že mohou vařit ležák celoročně...
Odpovědí je led - v klimatu Alp není problém celoroční dostupnost ledu při dobrém skladování v létě.