Dnešní pivo si nikdo bez chmele nedovede představit, je jeho nedílnou součástí. Ale nebylo tomu tak vždy, chmelem hořčená a ochucená piva se začala vařit až během 14. a 15. století.
Co se tedy do piva používalo dříve? Vítejte ve #febrewery na téma Gruit.
Pivo na svém počátku nebylo příliš hořké (vždyť neměli chmel, aha), spíš bylo nasládlé. Někteří sládci pro vyrovnání chutí používali různé byliny, každý měl svůj vlastní recept nebo přístup, ale hořké pivo jim z toho prostě nevzniklo.
Během 10. století se pak v Německu, Belgii a Holandsku rozšířilo hořčení piva pomocí směsi bylin nazývanou gruit (někdy taky grut), slovo pochází z holandštiny.
Geopolitická vsuvka - tehdejší panovník Svaté říše římské Jindřiv IV. uvalil na výrobu gruitu (=sušení a mísení bylin) potřebu povolení, což lze de facto uznat jako daň z piva. K tomuto se prý rozhodl proto, aby si naklonil kněží (a církev), kteří byli většinovými výrobci gruitu.
Každý výrobce gruitu mě svůj vlastní postup, ale nějaké byliny shodné nebo časté jsou.
Vřes, břečťan, pelyněk, vřesna, řebříček a jablečník.
Zní to víc jako bylinný čaj než směs na vaření piva, že?:)
Samozřejmě neexistovala piva kořeněná jen gruitem, to byl termín především tehdejší Svaté říše římské, kořenilo se různě i jinde.
Například Finové mají své Sahti, to je pivo kořeněné pomocí jalovcových větviček a bobulí, proces výroby vypadal asi takto👇
S nástupem chmelů během 14. a 15. století klesal gruit na popularitě, taky proto, že na chmel nebyla daň jako na gruit, chmel mohl pěstovat a vyrábět libovolný zemědělec.
Chmel byl tedy levnější jak z důvodu nedanění, tak také z důvodu snadnější výroby.
Zajímavostí také je, že v Británii v 16. stol. se nechmelové pivo jmenovalo "ale" a chmelové "beer". Toto samozřejmě je již historií a dnes je ale podkategorií slova beer.
A gruit dnes? Stále se někde vaří, ale spíš už jako historická zajímavost tradičních pivovarů nebo ve vlně hlavně amerických craftových pivovarů v 80's a 90's 20. stol.
V Česku jej vaří/vařily pivovary Lobeč, Volt nebo @SibeeriaCZ - ti dělali Prapivo, fotka od @kocky_a_piva.
• • •
Missing some Tweet in this thread? You can try to
force a refresh
Vidím, že včerejší naplánované #febrewery se mi neodeslalo, dám vám jej tedy k ranní kávě.
Dnes se podíváme na vodu v pivě - její vlastnosti, jaká by měla být, jaká by neměla být, jaká byla v historii a jaká je dnes...
1/19 Začneme tím, co nás vlastně ve vodě zajímá pozitivního a co negativního. Rozbor domácí vody určitě všichni znáte, věci tedy pro vás nebudou příliš novinkou. Ale nejspíš bude novinkou, co která složka vody dělá za dojem ve výsledném pivu.
2/19 Nejdřív negativní, toho bude méně.
Zkuste si vzpomenout, co se v domácí vodě řeší a měří a co z toho by nám třeba mohlo vadit v pivu. Napadne vás něco?:)
Dnes budu ve #febrewery psát o jedné věci, o které většina z vás nejspíš nemá ponětí, ale myslím, že je vhodné o tom vědět.
Řeč totiž bude o BJCP. Divná zkratka, že? Přečtete si o pivních stylech, o soutěžích sládků... a vůbec - nápovědou vám budiž tento gif. Vlákno.
1/16 Na začátek - co vlastně BJCP je? Je to dobrovolnická organizace, která vznikla v roce 1985 v USA. Sdružuje v současnosti téměř 8 tisíc pivních hodnotitelů, kteří zaštítili a zhodnotili již přes 11 tisíc soutěží. Česko pak má 23 aktivních hodnotitelů.
2/16 Tím bychom měli stručný úvod za sebou, nyní pojďme na zajímavější věci.
Co vlastně hodnotitelé hodnotí, proč jsem psal o pivních stylech a jak probíhají soutěže?
Dnes bude v #febrewery řeč o lepku v pivě, teda spíš o jeho absenci.
Pivo se vyrábí z ječmene, tak jak může být bezlepkové, určitě si řeknete. Ano, to je pravda, ale bezlepkové pivo vyrobit lze a to rovnou dvěma způsoby. Nápovědou vám budiž tenhle gif a teď už pojďme na věc...
1/16 Nejprve si musíme definovat, co vlastně takové bezlepkové pivo je.
Codex Allimentarius (=potravinové regule) je sbírka zákonů, kterou zašťituje WHO a FAO a tato sbírka tvrdí, že bezlepková potravina má lepku méně než 20 ppm (parts per million, tedy 20 miliontin).
2/16 Běžné pivo může mít 60 ppm (ležák) až několik set ppm (některé stouty) lepku, tedy úplně mimo stanovené limity.
A teď jak dosáhnout toho nízkého obsahu lepku v bezlepkovém pivu?
Dnes se ve #febrewery zas podíváme do historie a zas si uděláme výlet do Anglie.
A budou i čarodějnice!:)
Vaření piva je sice doménou hlavně mužů, ale nebylo tomu tak vždy. Co se tedy stalo, že se to změnilo? Taky se dozvíte, proč čarodějnice vyobrazujeme tak, jak jsme zvyklí.
Vaření piva jako dovednost, um a úděl žen byl opravdu už od těch prvních piv a mělo to jednoduché důvody.
Pivovarnictví zabere docela dost času, naopak nebylo náročné, takže vařit mohl každý, dělá se na jednom místě (=doma)... tudíž ideální záležitost pro ženy v domácnosti.
Od tohoto okamžiku budu popisovat tehdejší situaci a události v Anglii, ale ve zbytku Evropy to myslím nebylo příliš odlišné.
Pití piva bylo v domácnostech na denním pořádku, ostatně pivo byl hygieničtější nápoj než voda, i z tohoto důvodu byla denní spotřeba cca 1 galon (~4l).
Pivnímu stylu IPA jsme se ve #febrewery již jednou věnovali. Ale to byla spíš lekce z historie, dnes bychom se podívali na modernější pojetí stylu IPA a co vše v něm za posledních pár dekád vzniklo.
Zatímco dřív byla IPA prostě jedno pivo, dnes je to spíš rodina pivních stylů.
Na začátek si vyjasněme jednu věc.
P ve zkratce IPA je sice pale, tedy světlý, ale nemálo piv IPA je světlých, kupříkladu taková Black IPA. A taky India - ta piva dnes již necestují do Indie.
Black India pale (=světlý) ale, to je ale hloupost, co?
A jak to vysvětlit? Dnes se již IPA nebere jako ona původní zkrácená slova India pale ale, ale sušší a hořčí pivo s důrazem na chmelové chutě a aromata. Tím bychom měli tuto otázku vyřešenou, pojďme na vlastní piva.
Dnes začneme #febrewery krátkou výukou o procesu výroby piva (konkrétně rmutování), abychom si následně ukázali, jak si předci poradili s absencí teploměru v pivovaru.
Je to docela zajímavý problém a má ještě zajímavější řešení.
A bude to trochu delší, takže si otevřete pivo:)
Dnešní sládek se bez teploměru neobejde, měří teplotu díla při rmutování, chmelovaru, během kvašení i ležení.
Vysvětlíme si, co vlastně rmutování je a proč je při něm důležité znát teplotu díla.
Rmutování je proces přeměny škrobů obsažených ve sladu (naklíčené obilí, opáčko si můžete dát tady -