Dnes se ve #febrewery zas podíváme do historie a zas si uděláme výlet do Anglie.
A budou i čarodějnice!:)
Vaření piva je sice doménou hlavně mužů, ale nebylo tomu tak vždy. Co se tedy stalo, že se to změnilo? Taky se dozvíte, proč čarodějnice vyobrazujeme tak, jak jsme zvyklí.
Vaření piva jako dovednost, um a úděl žen byl opravdu už od těch prvních piv a mělo to jednoduché důvody.
Pivovarnictví zabere docela dost času, naopak nebylo náročné, takže vařit mohl každý, dělá se na jednom místě (=doma)... tudíž ideální záležitost pro ženy v domácnosti.
Od tohoto okamžiku budu popisovat tehdejší situaci a události v Anglii, ale ve zbytku Evropy to myslím nebylo příliš odlišné.
Pití piva bylo v domácnostech na denním pořádku, ostatně pivo byl hygieničtější nápoj než voda, i z tohoto důvodu byla denní spotřeba cca 1 galon (~4l).
Jenže tehdejší pivo (13.-15. stol.) nevznikalo v zrovna čistých podmínkám a taky neznali chmel, který kromě hořkosti má konzervační účinky.
Takže takové pivo vydrželo přinejlepším týden, než začlo být kyselé, i zásluhou vysoké spotřeby ženy tedy vařily prakticky každodenně.
A stejně jako se scházely v zimě na draní peří, tak se také někdy scházely na společné vaření piva, u kterého krátily čas povídáním.
No a když se vaření dařilo, tak mohly prodávat pivo na trzích a vylepšovat tak rodinný rozpočet.
Určitě čekáte, kdy dojde na čarodějnice, že? Už už, teď na ně dojde.
Když si máte představit čarodějnici, co se vám vybaví? Zkuste se zamyslet, než budete číst dál.
Ženy prodávající pivo měly na trzích dlouhé nebo vysoké klobouky, nazvěme to libovolně. A proč? Aby v davu ostatních trhovců a trhovkyň byly snadno rozpoznatelné a zákazník mohl jít rovnou k nim.
Dále často měly na "stánku" velké kotle, ve kterých bylo pivo určené k prodeji.
A často také měly okolo sebe kočky. Ty zase kvůli tomu, že jim odháněly myši od pytlů se sladem a obilím.
A nesmíme zapomenout na košťata na zametání okolo při vaření.
Vidíte? Dlouhý klobouk (k rozpoznání na trhu), kotel (na vaření piva) a kočka poblíž (k odhánění nebo lovení myší), koště (na zametání)... co vám to tak připomíná?
Bingo, tady máme naše čarodějnice.
Ještě malá vsuvka, než se budeme víc věnovat čarodějnicím a proč proti nim byla vedena inkvizice.
Existoval totiž rozdíl mezi pivovarnictvím vdané ženy a ženy svobodné nebo ovdovělé. Napadne vás, jaký?
Je to jednoduché - vdaná žena měla lepší zázemí, dostupnější finance na vybavení a vařila pivo častěji, takže její pivo obvykle bývalo kvalitnější, než pivo ženy svobodné.
A teď zpět k inkvizici.
Co totiž byla taková inkvizice? (Varování - brutální historická zkratka).
Mohlo to být prosté označení nepohodlné osoby z provádění nevhodných aktivit. A nějak takto se mohli muži dostat k možnosti vařit pivo. Viděli totiž, jak sice drobný, ale výnosný byznys to může být.
Toto ovládnutí pivovarského řemesla muži je sice historická teorie, někdo by řekl až fabulace, pravdou ale je, že po uplynutí čarodějnických procesů v 17. stol. se s ženami pivovarnicemi příliš nesetkáváme. Možná je to kauzalita, možná korelace, kdo ví, nicméně příběh zajímavý.
A tohle je celý příběh, který spojuje pivo a čarodějnice. Líbil se vám?
Snad ještě poznámka - žena vařící pivo se tehdy označovala jako alewife, poprvé byl tenhle termín zaznamenám v Anglii v roce 1393.
• • •
Missing some Tweet in this thread? You can try to
force a refresh
Vidím, že včerejší naplánované #febrewery se mi neodeslalo, dám vám jej tedy k ranní kávě.
Dnes se podíváme na vodu v pivě - její vlastnosti, jaká by měla být, jaká by neměla být, jaká byla v historii a jaká je dnes...
1/19 Začneme tím, co nás vlastně ve vodě zajímá pozitivního a co negativního. Rozbor domácí vody určitě všichni znáte, věci tedy pro vás nebudou příliš novinkou. Ale nejspíš bude novinkou, co která složka vody dělá za dojem ve výsledném pivu.
2/19 Nejdřív negativní, toho bude méně.
Zkuste si vzpomenout, co se v domácí vodě řeší a měří a co z toho by nám třeba mohlo vadit v pivu. Napadne vás něco?:)
Dnes budu ve #febrewery psát o jedné věci, o které většina z vás nejspíš nemá ponětí, ale myslím, že je vhodné o tom vědět.
Řeč totiž bude o BJCP. Divná zkratka, že? Přečtete si o pivních stylech, o soutěžích sládků... a vůbec - nápovědou vám budiž tento gif. Vlákno.
1/16 Na začátek - co vlastně BJCP je? Je to dobrovolnická organizace, která vznikla v roce 1985 v USA. Sdružuje v současnosti téměř 8 tisíc pivních hodnotitelů, kteří zaštítili a zhodnotili již přes 11 tisíc soutěží. Česko pak má 23 aktivních hodnotitelů.
2/16 Tím bychom měli stručný úvod za sebou, nyní pojďme na zajímavější věci.
Co vlastně hodnotitelé hodnotí, proč jsem psal o pivních stylech a jak probíhají soutěže?
Dnes bude v #febrewery řeč o lepku v pivě, teda spíš o jeho absenci.
Pivo se vyrábí z ječmene, tak jak může být bezlepkové, určitě si řeknete. Ano, to je pravda, ale bezlepkové pivo vyrobit lze a to rovnou dvěma způsoby. Nápovědou vám budiž tenhle gif a teď už pojďme na věc...
1/16 Nejprve si musíme definovat, co vlastně takové bezlepkové pivo je.
Codex Allimentarius (=potravinové regule) je sbírka zákonů, kterou zašťituje WHO a FAO a tato sbírka tvrdí, že bezlepková potravina má lepku méně než 20 ppm (parts per million, tedy 20 miliontin).
2/16 Běžné pivo může mít 60 ppm (ležák) až několik set ppm (některé stouty) lepku, tedy úplně mimo stanovené limity.
A teď jak dosáhnout toho nízkého obsahu lepku v bezlepkovém pivu?
Dnes si ve #febrewery povíme o takové jedné malinkaté drobounké součásti pivovarnictví. Sice jsme se o ně už v minulých dílech nepatrně otřeli, ale zaslouží si víc prostoru.
Proč mluvím v množném čísle? A o čem to vlastně mluvím?
Ano, hádáte správně, řeč bude o kvasinkách. 1/13
Vzpomínáte na díl o Reinheitsgebotu, tedy o zákoně o čistotě piva? Opáčko zde -
Ten totiž žádné kvasinky nezmiňuje. A hádejte, proč tomu tak je. 2/13
Možná první odpověď na mysli by mohla být, že tehdy se kvasinky nepoužívaly. Ale jak jsme si už vysvětlili, tehdy se o kvasinkách nevědělo, tak je neřešili.
To se změnilo až v 19. století zásluhou jednoho slavného vědce, ale o tom až později, nyní se věnujme jejich původu. 3/13
Pivnímu stylu IPA jsme se ve #febrewery již jednou věnovali. Ale to byla spíš lekce z historie, dnes bychom se podívali na modernější pojetí stylu IPA a co vše v něm za posledních pár dekád vzniklo.
Zatímco dřív byla IPA prostě jedno pivo, dnes je to spíš rodina pivních stylů.
Na začátek si vyjasněme jednu věc.
P ve zkratce IPA je sice pale, tedy světlý, ale nemálo piv IPA je světlých, kupříkladu taková Black IPA. A taky India - ta piva dnes již necestují do Indie.
Black India pale (=světlý) ale, to je ale hloupost, co?
A jak to vysvětlit? Dnes se již IPA nebere jako ona původní zkrácená slova India pale ale, ale sušší a hořčí pivo s důrazem na chmelové chutě a aromata. Tím bychom měli tuto otázku vyřešenou, pojďme na vlastní piva.
Dnešní pivo si nikdo bez chmele nedovede představit, je jeho nedílnou součástí. Ale nebylo tomu tak vždy, chmelem hořčená a ochucená piva se začala vařit až během 14. a 15. století.
Co se tedy do piva používalo dříve? Vítejte ve #febrewery na téma Gruit.
Pivo na svém počátku nebylo příliš hořké (vždyť neměli chmel, aha), spíš bylo nasládlé. Někteří sládci pro vyrovnání chutí používali různé byliny, každý měl svůj vlastní recept nebo přístup, ale hořké pivo jim z toho prostě nevzniklo.
Během 10. století se pak v Německu, Belgii a Holandsku rozšířilo hořčení piva pomocí směsi bylin nazývanou gruit (někdy taky grut), slovo pochází z holandštiny.