V noci obletěly sociální sítě záběry ohnivé koule rostoucí nad hladinou Kaspického moře. V první moment nebylo vůbec jasné, o co jde a jak píše @VojtechGibis, ve hře byly tři možnosti
Teď vychází najevo, že za to může bahenní vulkanismus, takže si s dovolením téma beru :) vlákno
Když se podíváte na video ve tweetu výše (rozklikněte), spatříte malý ostrov vyrůstající nad hladinu Kaspického moře. Povšimněte si dvou věcí - v centrálním kráteru hoří a čerstvého vzhledu části ostrova (to tmavé). Obojí je jasný důkaz nedávné aktivity.
Jakmile řeknu bahenní sopka, je mi jasné, že si naprostá většina lidí představí to, co ukazuje video níže.
Probublávající bahno.
Známe to všichni ze západních Čech, nebo třeba z cest po světě (Itálie, Rumunsko, Ázerbájdžán).
Sám jsem si donedávna myslel to samé... Jenže jsem měl možnost začít studovat bahenní sopky v Ázerbájdžánu, mimochodem místo, kde jsou největší známé bahenní sopky na téhle planetě, a zjistil jsem pro sebe něco překvapivého.
Bahenní sopky umí explodovat i jinak.
Trochu děsivěji
Seznamte se, výbuch bahenní sopky nedaleko Baku pár let nazpět...
Ano, bahenní sopka umí dělat ohnivé koule a smrtelně nebezpečné erupce.
Co je důvodem? Tady budeme muset trochu odbočit.
Oblast Kaspického moře je obrovská trhlina v zemské kůře vzniklá kvůli tektonickým procesům (necháme si na jindy, můžeme?).
Jakmile máte na povrchu Země prohlubeň, hned se ji snaží různé procesy vyplnit sedimenty (úlomky hornin)
Nejinak je tomu i tady.
Pokud si vezmete vrták a začnete vrtat, zjistíte, že v některých místech je vrstva sedimentů až 20 kilometrů (!!!).
Rychlost sedimentace je tak obrovská.
Neukládají se přitom jen kousky hornin, ale i organický materiál (stromy, řasy, živočichové...).
Organický materiál je postupně pohřbíván dalšími nánosy úlomků hornin do stále větších hloubek. Čím se dostává materiál hlouběji, tím je vystaven většímu tlaku a teplotě
To způsobí, že se rozjedou chemické procesy (které určitě rád vysvětlí @malyvedec) vedoucí k přeměně organiky
Z organického materiálu začnou (když tomu dáte hooodně času) vznikat uhlovodíky - konkrétně ropa, zemní plyn, ale také metan.
Sedimenty ale v sobě mají také hodně vody a ne všechna voda je dostatečně rychle vymáčknuta kompakcí sedimentů (aka jejich zatížením dalšími sedimenty)
Pár kilometrů pod povrchem vám tak vznikají vrstvy bohaté na uhlovodíky, vodu a jemnozrnný sediment.
A teď už asi tušíte, proč jsme si udělali úkrok stranou.
Potřebovali jsme si totiž vysvětlit, kde se berou všechny ty složky důležité pro včerejší události.
Pod Kaspickým mořem tak máme vlastně horninový sendvič. Horniny na povrchu tlačí svou vahou na ty vespod a to způsobuje, že bahno i uhlovodíky jsou vytlačovány pryč.
Je to podobné, jako když zatlačíte na zubní pastu... taky to plastické vymáčknete z obalu ven.
Zatímco někdy je vyltačováno bahno, které má velikou pevnost a vlastně vůbec neteče (viz fotky níže a povšimněte si měřítka... a ano, tohle je asi ta nejvíc divná věc, co jsem kdy v životě v terénu viděl... bahenní sopku Koturdag commons.wikimedia.org/wiki/Category:…)
Jindy - mnohem, mnohem častěji - je na povrch vytlačováno bahno, které naopak teče velice dobře.
Problém je, že na povrch není vytlačováno jen bahno... nezapomněli jste? Dlouho jsme si psali i o uhlovodících... a i ty jsou na povrch vytlačovány.
Zatímco když je vytlačeno trochu ropy, tak se nic moc nestane - v pouštní krajině jen máte přírodní jezírko nebo výron ropy...
Tak když vytlačíte plynné uhlovodíky, začne to být problematické...
Stačí totiž jen málo a utíkající plynné uhlovodíky se vznítí a abrakadabra, máme hořící kouli vysokou (v závislosti na množství dostupných hořlavých plynů...) i stovky metrů.
Proč k tomu dojde?
Tady není jednoznačná odpověď. Jsou dvě hlavní teorie.
a) unikající plyn dosáhne nadzvukové rychlosti, což by mělo vést ke tření a dosažení potřebné teploty pro jeho vzplanutí
nebo
b) exploze bahna křesne kamínky o sebe a udělá se jiskra...
Ať už je to jakkoliv, výsledkem je ohnivá exploze, která spaluje unikající plynné uhlovodíky.
(tímto se současně omlouvám za dřívější špatné vyjádření, že za vzplanutím je expanze plynu. Pamatoval jsem si to špatně, důvodem měla být ta rychlost...)
A vypadá to, že právě tomu jsme byli včera svědky.
Když se totiž podíváte na to video hodně nahoře znova, uvidíte tam čerstvě vyvržené bahno i hořící plyn v kráteru (dole ilustrační fotka z jiného místa v Ázerbájdžánu).
To ukazuje, že tam k explozi bahenní sopky došlo...
... i že tam byla spousta plynných uhlovodíků, které z místa erupce unikají i teď a stále tak hoří (pač bahno jako takové nehoří, je proto potřeba, aby tam hořelo něco jiného...).
A to je pro dnešek celé :)
Takže bahenním sopkám zdar - jsou fakt krásné - a kdybyste se o nich chtěli dozvědět více, dnes od ca 12.00 bych o nich měl krátce mluvit ve zpravodajství @CT24zive.
PS: Tady je o bahenních sopkách v Ázerbájdžánu naprosto skvělé vlákno od jednoho člověka, sco se jejich studiu profesně dlouhodobě věnuje. Doporučuji pročíst!
Říkejme ji Ariko, ale není to její pravé jméno. Bylo ji teprve 5, když se dostala do nemocnice. Potíže s chůzí, mluvením a křeče.
Její maminka byla zoufalá. Stejně i lékaři. Nikdo nevěděl, co jí je. Ariko byla první, ale bohužel ne poslední. #vesmírníček 1012 Bhutan, CCBYSA2.0
O dva dni později se do nemocnice dostala se stejnými obtížemi i její mladší sestra. A ani ona nebyla tou poslední
Záhy na to řekla jejich maminka doktorům, že podobné příznaky má i další holčička ze sousedství
Lékaři zpozorněli. Nešlo to přehlédnout. Nebyl to ojedinělý případ
Byl konec dubna 1956, když se v jedné japonské rybářské vesničce objevil lékařský tým. Jeho cíl byl jasný, projít všechny domy a zjistit na místě, co přesně se děje.
Netrvalo dlouho a tým našel dalších 8 případů této záhadné nemoci.
Málokomu uniklo, že včera zasáhlo jižní Moravu tornádo, které významně poničilo několik obcí. Nechalo za sebou obrovské materiální škody, zraněné a bohužel i zatím neupřesněný počet mrtvých.
Při sledování záběrů vás stejně jako mne asi napadlo pár otázek. 1/x
Jedná se o silně rotující vzdušný vír vznikající na spodku jednoho typu bouřkových mraků. Aby se víru začalo říkat tornádu, musí se vír alespoň jednou (ale klidně i opakovaně) dotknout povrchu.
Foto níže ukazuje jeho evoluci
JasonWeingart, CC BY SA 4.0
3/x Proč tornádo vzniká?
Kvůli proudění různě teplého vzduchu během formování supercel, tedy bouřkového mračna tvořeného jednou dominantní obrovskou konvektivní buňkou.
V supercele je obrovský rotující vír, obvykle o průměru 3 až 6 km (to červené).
Ephriam Che, otec čtyř dětí uslyšel zničehonic hluk podobný skalnímu řícení. Vyběhl ze své chatrče a zadíval se do noční krajiny osvětlené Měsícem. Pod sebou spatřil mléčný opar vznášející se nad hladinou jezera. Aniž by to tušil, stal se svědkem nesmírné tragédie #vesmírníček
Vypadalo to, jako když nad jezerem začíná pršet. To řekl i svým dětem a zahnal je zpátky na kutě. Do postele zamířil i on sám, dopadla na něj obrovská únava. Jako kdyby se do něj najednou pustila nějaká nemoc. Nešlo tomu vzdorovat.
Panduh562, licence CC BY SA 3.0
Níže po svahu tajemný hluk uslyšela i pastevkyně Halima Suley se svými čtyřmi dětmi. Náhle se skrze její chatrč prohnal závan větru a dále si nic nepamatovala. Zatmění, tma a probuzení na zemi.
Kutálí se ze z vesmírného dvora, tááááááákle velká brambora,
neviděla, neslyšela, spadla na ní gravitační závora.
Kam koukáš ty závoro?? Na tebe ty bramboro.
Kdyby tudy proletěl #Mars-ák, byl by z tebe bramborák.
Už strašně dlouho, jsme náš vesmírníček nezačali písničkou, takže to dnes napravíme (a to i přes to, že jsem nikdy hudebku neměl rád...). Nicméně, trudomyslnost na českém Twitteru kvete, takže abyste se hodili do správné nálady, klikněte na odkaz níže ;)
Věřím, že dva tweety by mohly stačit k tomu, aby i ti z vás, co mají v krvi pár deci, pochopili, že pro dnešní příběh budou nějaký divný vesmírný brambory to podstatný. Proč?
No, protože tohle je tvar, kterým často popisujeme dvojici malých marsovských měsíců...
Jestli jste ještě tak neučinili, tak klikněte na odkaz níže. Je tam k prohlížení OBROVSKÁ a TÍM PÁDEM DETAILNÍ mozaika místa přistání @NASAPersevere. A je FAKT skvělá :)
Té geologie, co tam můžete vidět <mám mozek v naprosté blaženosti...>
V posledních 14 dnech vpadávám virtuálně do výuky na školách i na různých schůzkách. Původně jsem si myslel, že to bude jen taková punk akce, kterou max. 1-2x zopakuji... jenže není... kalendář se mi docela plní...
Tohle je vzorek emailů, které mi po přednáškách chodí
<vlákno>
Co si z nich odnáším? Že vyučující i děti jsou nesmírně rádi, když jim již vlastně stereotypní virtuální výuku něco naruší.
Strašně moc si užívají, když je nečeká frontální výuka, kdy bych na ně tlačil nekonečný moudra z předpřipravené prezentace...
Namísto toho na ně vyrukuji s formátem, že se mohou ptát na cokoliv stran výzkumu Sluneční soustavy a výzkumu vesmíru. Záleží tak jen na posluchačích, kam se dostaneme a o čem si budeme povídat.
Hodina je baví, protože se řeší to, co se jim honí v hlavě a co je trápilo...