Nejsem žena a ani mlád. Přesto mě svědí prsty. Chuti sepsat reakci na glosu pana Koreckého se totiž nedá odolat. Text vyjadřující pobouření nad tím, že namísto slovutných vědců v letech se mu nabídly jako expertky mladé vzdělané ženy, si ten čas zaslouží.
Než začneme, dovolte mi, abych se vám představil. Letos je mi 37 let a posledních 6 let doprovází mé jméno doktorský titul. Ten jsem získal za studium sopek na povrchu Marsu a nemělo by vás překvapit, že lidí, kteří se tomuto tématu věnují, není mnoho. V ČR jsem nejspíše jediný.
Ať se mi to líbí nebo ne, to ze mě dělá experta. Za znalce marsovských sopek mě navíc považují i některé mé kolegyně a kolegové - a to nemyslím jen ty české, ale i zahraniční.
A i proto jsem už roky častým cílem pro dotazy novinářek a novinářů.
Ptáte se, proč to píši?
Ne, nechci si tu honit triko, ale ukázat vám, že je celá řada oborů, ve kterých se člověk, zvláště na české poměry, stane expert/em/kou brzy.
Nikdo jiný ten obor nedělá, nebo znalce spočtete na prstech jedné ruky. Ale ono se není moc co divit v zemi, kde žije 10,6 miliónů lidí.
Navíc žijeme ve světě, kde se rychlost vědeckého bádání utrhla ze řetězu. Myšlenky stárnou až děsivě rychle a to, co jsem se před desetiletími naučil, často už dávno neplatí. Jenže, my lidé opouštíme své "pravdy" neradi a ne moc rychle. Stačí chvilka a hranice poznání vám uteče.
A to nás přivádí k doktorandům/kám a postdokům. To je totiž vědecká síla, která pro získání vytouženého titulu/míta musí jet na vlně poznání a nesmí polevit.
Jsou to právě oni, kdo má skvělý přehled o nejaktuálnějších objevech i trendech vědy. Jsou mladí i nesmírně vzdělaní.
Jsou to experti a expertky v tématech, co dělají. A jejich věk na tom lautr nic nemění.
Pan Korecký se taktéž pejorativně vyjadřuje o tom, že mladé expertky získaly své tituly převážně na zahraničních univerzitách.
Jakoby chtěl vyvolat dojem, že to je něco méně než tituly české
Opak je přitom pravdou.
Získat titul v zahraniční bývá zpravidla těžší. Musíte totiž nejenom zvládnout výuku v cizím jazyce, dokázat se plně osamostatnit, protože všechny své sociální vazby necháváte "doma", ale také uspět v mnohem větší konkurenci.
Těžší je také místo na Západě získat.
Na volnou pozici si tam zpravidla brousí zuby mnohem více zájemců a zájemkyň než v Česku a pro instituce je proto snazší si vybírat kvalitnější kandidát(k)y.
Kdokoliv, kdo našel odvahu do ciziny na dlouho vyjet, je pak prostě frajer(ka).
Pojďme ale pozornost, které se eseji dostává, otočit v něco pozitivního.
Zlepšeme povědomí o tom, jak můžeme do veřejného prostoru mnohem více žen-expertek (bez ohledu na věk) dostat.
V noci obletěly sociální sítě záběry ohnivé koule rostoucí nad hladinou Kaspického moře. V první moment nebylo vůbec jasné, o co jde a jak píše @VojtechGibis, ve hře byly tři možnosti
Teď vychází najevo, že za to může bahenní vulkanismus, takže si s dovolením téma beru :) vlákno
Když se podíváte na video ve tweetu výše (rozklikněte), spatříte malý ostrov vyrůstající nad hladinu Kaspického moře. Povšimněte si dvou věcí - v centrálním kráteru hoří a čerstvého vzhledu části ostrova (to tmavé). Obojí je jasný důkaz nedávné aktivity.
Říkejme ji Ariko, ale není to její pravé jméno. Bylo ji teprve 5, když se dostala do nemocnice. Potíže s chůzí, mluvením a křeče.
Její maminka byla zoufalá. Stejně i lékaři. Nikdo nevěděl, co jí je. Ariko byla první, ale bohužel ne poslední. #vesmírníček 1012 Bhutan, CCBYSA2.0
O dva dni později se do nemocnice dostala se stejnými obtížemi i její mladší sestra. A ani ona nebyla tou poslední
Záhy na to řekla jejich maminka doktorům, že podobné příznaky má i další holčička ze sousedství
Lékaři zpozorněli. Nešlo to přehlédnout. Nebyl to ojedinělý případ
Byl konec dubna 1956, když se v jedné japonské rybářské vesničce objevil lékařský tým. Jeho cíl byl jasný, projít všechny domy a zjistit na místě, co přesně se děje.
Netrvalo dlouho a tým našel dalších 8 případů této záhadné nemoci.
Málokomu uniklo, že včera zasáhlo jižní Moravu tornádo, které významně poničilo několik obcí. Nechalo za sebou obrovské materiální škody, zraněné a bohužel i zatím neupřesněný počet mrtvých.
Při sledování záběrů vás stejně jako mne asi napadlo pár otázek. 1/x
Jedná se o silně rotující vzdušný vír vznikající na spodku jednoho typu bouřkových mraků. Aby se víru začalo říkat tornádu, musí se vír alespoň jednou (ale klidně i opakovaně) dotknout povrchu.
Foto níže ukazuje jeho evoluci
JasonWeingart, CC BY SA 4.0
3/x Proč tornádo vzniká?
Kvůli proudění různě teplého vzduchu během formování supercel, tedy bouřkového mračna tvořeného jednou dominantní obrovskou konvektivní buňkou.
V supercele je obrovský rotující vír, obvykle o průměru 3 až 6 km (to červené).