Dnes si ve #febrewery povíme o takové jedné malinkaté drobounké součásti pivovarnictví. Sice jsme se o ně už v minulých dílech nepatrně otřeli, ale zaslouží si víc prostoru.
Proč mluvím v množném čísle? A o čem to vlastně mluvím?
Ano, hádáte správně, řeč bude o kvasinkách. 1/13
Vzpomínáte na díl o Reinheitsgebotu, tedy o zákoně o čistotě piva? Opáčko zde -
Ten totiž žádné kvasinky nezmiňuje. A hádejte, proč tomu tak je. 2/13
Možná první odpověď na mysli by mohla být, že tehdy se kvasinky nepoužívaly. Ale jak jsme si už vysvětlili, tehdy se o kvasinkách nevědělo, tak je neřešili.
To se změnilo až v 19. století zásluhou jednoho slavného vědce, ale o tom až později, nyní se věnujme jejich původu. 3/13
Dnes rozlišujeme kvasinky na svrchní a spodní, to jsou ty nejčastější. Existuje taky divoce kvašené pivo, s kvasnicemi nachytanými ze vzduchu, z nádob nebo z náčiní.
A právě takové pivo dřív bývalo - prostě zakvasilo tím, co poletovalo ve vzduchu nebo co ulpělo na vařečce. 4/13
Opakováním procesu znovu a znovu se sice postupně ustanovila jistá kvalita piva, ale taky jak jsme si řekli ve včerejším dílu o čarodějnicích, i tak někdy pivo do týdne zkyslo. Nejspíš právě zásluhou divokých kvasinek. 5/13
Ještě k tomu dělení na svrchní a spodní kvasinky. Svrchní byly v Evropě odjakživa, zato spodní k nám musely přicestovat.
Ivan ve svém dílu o divoce kvašených belgických pivech (zde -
) uvádí jeden z původů - z Jižní Ameriky na lodích objevitelů. 6/13
Tou Jižní Amerikou se tady konkrétně myslí Patagonie, tedy samý jih toho kontinentu. A jaké je obvykle počasí v Patagonii?
No, dost chladné, jak vidíte z grafu níže, taky proto se tam dařilo spodním kvasinkám, které lépe fungují v chladnějších podmínkách. 7/13
A proč píšu "jeden z původů"? Protože tyto kvasinky byly objeveny i v Tibetu, Číně nebo Mongolsku.
Je tedy možné, že se do Evropy dostaly i pozemní cestou, například Hedvábnou stezkou, vědecká shoda na tom není. 8/13
Také jsme se stále nevěnovali tomu slavnému vědci z 19. století.
Nebyl to nikdo menší než Louis Pasteur. Ten se totiž ve svém výzkumu věnoval mikroorganismům, a tak mu pivovarské kvasinky nemohly uniknout. 9/13
V roce 1876 vydává svou Studii o pivě (v originále Études sur la Bière), ve které se věnuje celému procesu kvašení piva, zmiňuje, které kvasné procesy jsou vhodné a žádoucí a naopak které organismy mohou způsobit zkažení piva. 10/13
A to by nebyl Pasteur, aby se nevěnoval pasterizaci - objevil také, že krátkým zahřátím piva na teplotu 55-60°C dojde k výraznému omezení růstu nežádoucích organismů.
Tady například z té studie obrázek aparátu ke sledování procesu kvašení. 11/13
Tato publikace položila základy lepšímu porozumění kvasinkám a nyní si již nedovedeme představit kvašení bez takzvaných kulturních kmenů kvasnic.
Co že jsou tyto kulturní kmeny? To jsou jasně poznané a rozlišené mikrobiální kultury, které mají známou charakteristiku. 12/13
Tato charakteristika pak říká, odkud kvasinky pochází (který pivovar), k jakému pivnímu stylu se hodí a jaký senzorický profil ve výsledném pivu dělají.
Nyní je i pro domácího sládka snadné získat konkrétní potřebný kmen, tady vpravo vidíte původ v jednotlivých pivovarech. 13/13
A touto současností bychom mohli povídání o kvasinkách uzavřít. Děkuji za pozornost a na zdraví!:)
Vidím, že včerejší naplánované #febrewery se mi neodeslalo, dám vám jej tedy k ranní kávě.
Dnes se podíváme na vodu v pivě - její vlastnosti, jaká by měla být, jaká by neměla být, jaká byla v historii a jaká je dnes...
1/19 Začneme tím, co nás vlastně ve vodě zajímá pozitivního a co negativního. Rozbor domácí vody určitě všichni znáte, věci tedy pro vás nebudou příliš novinkou. Ale nejspíš bude novinkou, co která složka vody dělá za dojem ve výsledném pivu.
2/19 Nejdřív negativní, toho bude méně.
Zkuste si vzpomenout, co se v domácí vodě řeší a měří a co z toho by nám třeba mohlo vadit v pivu. Napadne vás něco?:)
Dnes budu ve #febrewery psát o jedné věci, o které většina z vás nejspíš nemá ponětí, ale myslím, že je vhodné o tom vědět.
Řeč totiž bude o BJCP. Divná zkratka, že? Přečtete si o pivních stylech, o soutěžích sládků... a vůbec - nápovědou vám budiž tento gif. Vlákno.
1/16 Na začátek - co vlastně BJCP je? Je to dobrovolnická organizace, která vznikla v roce 1985 v USA. Sdružuje v současnosti téměř 8 tisíc pivních hodnotitelů, kteří zaštítili a zhodnotili již přes 11 tisíc soutěží. Česko pak má 23 aktivních hodnotitelů.
2/16 Tím bychom měli stručný úvod za sebou, nyní pojďme na zajímavější věci.
Co vlastně hodnotitelé hodnotí, proč jsem psal o pivních stylech a jak probíhají soutěže?
Dnes bude v #febrewery řeč o lepku v pivě, teda spíš o jeho absenci.
Pivo se vyrábí z ječmene, tak jak může být bezlepkové, určitě si řeknete. Ano, to je pravda, ale bezlepkové pivo vyrobit lze a to rovnou dvěma způsoby. Nápovědou vám budiž tenhle gif a teď už pojďme na věc...
1/16 Nejprve si musíme definovat, co vlastně takové bezlepkové pivo je.
Codex Allimentarius (=potravinové regule) je sbírka zákonů, kterou zašťituje WHO a FAO a tato sbírka tvrdí, že bezlepková potravina má lepku méně než 20 ppm (parts per million, tedy 20 miliontin).
2/16 Běžné pivo může mít 60 ppm (ležák) až několik set ppm (některé stouty) lepku, tedy úplně mimo stanovené limity.
A teď jak dosáhnout toho nízkého obsahu lepku v bezlepkovém pivu?
Dnes se ve #febrewery zas podíváme do historie a zas si uděláme výlet do Anglie.
A budou i čarodějnice!:)
Vaření piva je sice doménou hlavně mužů, ale nebylo tomu tak vždy. Co se tedy stalo, že se to změnilo? Taky se dozvíte, proč čarodějnice vyobrazujeme tak, jak jsme zvyklí.
Vaření piva jako dovednost, um a úděl žen byl opravdu už od těch prvních piv a mělo to jednoduché důvody.
Pivovarnictví zabere docela dost času, naopak nebylo náročné, takže vařit mohl každý, dělá se na jednom místě (=doma)... tudíž ideální záležitost pro ženy v domácnosti.
Od tohoto okamžiku budu popisovat tehdejší situaci a události v Anglii, ale ve zbytku Evropy to myslím nebylo příliš odlišné.
Pití piva bylo v domácnostech na denním pořádku, ostatně pivo byl hygieničtější nápoj než voda, i z tohoto důvodu byla denní spotřeba cca 1 galon (~4l).
Pivnímu stylu IPA jsme se ve #febrewery již jednou věnovali. Ale to byla spíš lekce z historie, dnes bychom se podívali na modernější pojetí stylu IPA a co vše v něm za posledních pár dekád vzniklo.
Zatímco dřív byla IPA prostě jedno pivo, dnes je to spíš rodina pivních stylů.
Na začátek si vyjasněme jednu věc.
P ve zkratce IPA je sice pale, tedy světlý, ale nemálo piv IPA je světlých, kupříkladu taková Black IPA. A taky India - ta piva dnes již necestují do Indie.
Black India pale (=světlý) ale, to je ale hloupost, co?
A jak to vysvětlit? Dnes se již IPA nebere jako ona původní zkrácená slova India pale ale, ale sušší a hořčí pivo s důrazem na chmelové chutě a aromata. Tím bychom měli tuto otázku vyřešenou, pojďme na vlastní piva.
Dnešní pivo si nikdo bez chmele nedovede představit, je jeho nedílnou součástí. Ale nebylo tomu tak vždy, chmelem hořčená a ochucená piva se začala vařit až během 14. a 15. století.
Co se tedy do piva používalo dříve? Vítejte ve #febrewery na téma Gruit.
Pivo na svém počátku nebylo příliš hořké (vždyť neměli chmel, aha), spíš bylo nasládlé. Někteří sládci pro vyrovnání chutí používali různé byliny, každý měl svůj vlastní recept nebo přístup, ale hořké pivo jim z toho prostě nevzniklo.
Během 10. století se pak v Německu, Belgii a Holandsku rozšířilo hořčení piva pomocí směsi bylin nazývanou gruit (někdy taky grut), slovo pochází z holandštiny.