Zdravím a vítám všechny u tradičního pátečního fyzivlákna! #fyzivlakno
Dnešní povídání navazuje na téma z předchozího týdne, na Kodaňskou interpretaci kvantové mechaniky:
Pro připomenutí a pochopení toho, co to vlastně děláme a čím se zabýváme: kvantová mechanika je divná, nikdo neví, co si o ní má myslet a jak ji má chápat a já dávám postupně dohromady hlavní "směry" v chápání kvantovky, které dneska ve fyzice převládají.
Momentálně se bavíme o nejznámější interpretaci, která kdy spatřila světlo světa, o Kodaňské interpretaci, která vznikla ve dvacátých letech minulého století a naprosto dominovala několik desítek let až do doby, kdy vznikla mnohosvětová interpretace.
Mnohosvětová interpretace je dnes vlivem různých popkulturních referencí alá Rick a Morty nejznámější. Pokud budete chtít a bude vás to bavit, určitě se k ní dostaneme.
Vraťme se ale zpět na začátek 20. století. Světlo světa spatřují články od významných fyziků tehdejší doby, které ukazují na zvláštní a prapodivné jevy.
Jedním z těhle jevů se ukazuje být fakt, že různé kvantové objekty se v různých experimentech chovají jinak.
Jako by to byly různé objekty. Když vyšlu částici světla do interferometru, pak se chová jako vlna. Pokud ale chci, aby interagovala s atomem a vystřelila z něj elektron, pak se začne chovat jako částice.
Jak je něco takového možné? Když se nad tím zamyslíme, tak to přece zní zvláštně.
Mám tady klasickou fyziku a ta jasně odděluje realitu A, kdy je studovaný objekt vlna, a realitu B, kdy je studovaný objekt částice. Jenže tady jako kdyby reality A i B platily naráz.
Mám tady dvě reality, které se nutně vylučují. A nebo B. A přesto je tu fyzikální teorie, popisující perfektně výsledky všech experimentů, která tvrdí, že můžu mít nějakou "kvazirealitu", A i B naráz.
Tady se vracíme zpět k tomu, co často zmiňuju, a to je rozdíl mezi realistickými a instrumentalistickými teoriemi:
Kodaňská interpretace je instrumentalistická interpretace. Její autoři jsou toho názoru, že bychom neměli mluvit o tom, co existuje nebo neexistuje a zda skutečně existuje kvantový "kvazirealistický" svět.
Měli bychom mluvit pouze o tom, že existuje kvantový "kvazirealistický" popis. Tady se například autoři zásadně neshodnou s Einsteinem, který je tvrdý realista a důsledky tohodle přístupu naprosto zásadně odmítá.
Zkusím princip toho, o čem mluvím, ukázat na konkrétním případě a to na dvouštěrbinovém experimentu.
Pokud neznáte, nebojte se, vysvětlím. Jedná se o experiment, kde mám zdroj, ze kterého umím vyslat postupně jednotlivá kvanta něčeho, třeba světla.
Těm se říká fotony. Mám tedy zdroj jednotlivých fotonů a posílám je postupně do experimentu, kde musí projít stěnou, která má jen dvě díry, resp. dvě štěrbiny, odtud ten název.
Takže fotony projdou touhle překážkou a pak dopadnou na stínítko, kde postupně utváří nějaký obrazec.
Co byste řekli, že na stínítku uvidíte? Asi byste si řekli, že uvidíte nejvíc fotonů dopadnout hned za tou dírou, je to prostě jako kdybych cvrnkala kuličky.
Někdo, kdo tenhle experiment už zná, namítne, že uvidíte interferenční obrazec. Co to je? To je jev, který nastává, když se skládají vlny, je to hodně podobné tomu, co vidíte na hladině vody, když hodíte do rybníka dva kamínky.
Čili tady kupodivu mám dvě odpovědi ale na jeden a ten samý experiment! A všichni, kdo jsme kdy dělali laborky na střední víme, že experiment dopadne prostě nějak, ne že si vybírá z různých možností.
Ke všemu to komplikuje situace, že ty dvě možnosti se vzájemně vylučují = odpovídají buď realitě A, nebo realitě B. Foton je buď částice, nebo vlna.
Ukazuje se, že to, co si experiment "vybere", závisí na jednom drobném detailu.
Když ke štěrbinám připevním detektory, které budou hlídat, zda tou štěrbinou prolétl foton, pak si experiment vybere částicovou variantu. Když nebudu hlídat, kudy fotony letí, vybere si experiment vlnovou variantu.
Tady se dostáváme k té hlavní myšlence, co se nám snaží Kodaňská interpretace předat.
ŽÁDNÁ KVANTOVÁ REALITA NEEXISTUJE.
VLASTNOSTI KVANTOVÝCH OBJEKTŮ NEEXISTUJÍ SAMY O SOBĚ. EXISTUJÍ JEN V KONTEXTU EXPERIMENTU A NAŠEHO POPISU.
Prostě to není tak, že fakt reálně existuje objekt, co se chová jako vlna i částice zároveň. Existuje jen experimentální uspořádání, kde se foton chová jako vlna, pak je to vlna, nebo jako částice, a pak je to částice.
To je ale dost nepříjemný, protože to vlastně říká, že ten objekt (foton) nemá... žádnou realitu? Neexistuje bez nás? Resp. neexistují jeho vlastnosti bez toho, abychom je určili v rámci nějakého experimentálního uspořádání?
To je ale sakra divný, protože přeci fyzikální veličiny existují nehledě na nás.
...nechám vás nad tím dumat. Jen vás chci poprosit o jednu věc.
Nesnažte se z toho hned vyvozovat, že je to důkaz toho, že žijeme v matrixu, nebo že tvoříme svět na základě naší mysli a podobné jiné mentální skoky.
Kvantová fyzika popisuje kvantový svět.
Naše mysl, chápání a realita ale nejsou kvantový svět. Nemůžeme dělat závěry o naší realitě na základě téhle teorie. Nemůžu popisovat teorií něco, co ta teorie nikdy neměla za úkol popisovat.
Kvantová teorie popisuje jen kvantové objekty. Pokud nejste kvantový objekt, pak se vás netýká. 😀
Ono to člověka svádí, ale fyzika k tomuhle neslouží.
A s tímhle morálním ponaučením se s vámi rozloučím. ❤️ Pokud se vám vlákno líbilo, dejte mi prosím RTW. A myslím, že se příště podíváme na tu mnohosvětovou interpretaci, abychom furt netvrdli u jednoho tématu.
Přeju všem krásný víkend a těším se za týden!
• • •
Missing some Tweet in this thread? You can try to
force a refresh
Je tu pátek a s ním další díl na téma interpretace kvantové mechaniky! #fyzivlakno Minule jsme si posvítili na interpretaci s objektivním (reálným) kolapsem, komu to uteklo, ať klikne sem:
A jak jsem říkala v předchozích dílech, interpretace matematického aparátu kvantové mechaniky se dají více méně rozdělit do dvou skupin. První jsou realistické interpretace, v nichž matematické objekty koncepčně odpovídají nějakému "elementu" reality.
To jsem napsala hodně vznosně. Abych to přeložila do češtiny: prostě a jednoduše předpokládám že to, co je v té teorii popsáno, doopravdy existuje. Narozdíl od instrumentalistických interpretací, což je ta druhá skupina, v nichž se tenhle předpoklad neobjevuje.
Ahoj všichni, vítám vás u třetího dílu vláken na téma interpretace kvantové mechaniky! #fyzivlakno
Minule jsme probrali hlavní rozdíly mezi klasickou a kvantovou fyzikou, kdyžtak tu:
Povídali jsme si doposud o tom, že kvantový systém si žije svým životem do momentu, kdy s ním nějak zainteragujeme, například tím, že ho změříme.
V ten moment dojde k něčemu, co nazýváme kolaps. Systém se zhroutí do jednoho stavu a přestane se vyvíjet.
To, co to ten kolaps vlastně je a jak probíhá, je jeden z hlavních problémů kvantové mechaniky.
Dnes se podíváme na to, jak se na to dívá tzv. interpretace s objektivním kolapsem.
Vítám fyzikální nadšence u dalšího dílu vláken na téma interpretací kvantový mechaniky! Chci se nejprv omluvit za delší prodlevu — nějak se toho nahromadilo víc a trochu jsem nestíhala, ale už jsem zpátky s dalším dílem. Děkuju všem za strpení, jste vážně super. ❤️
Koho minul úvod, kde jsme uvedli pár základních rozdílů v přístupu klasický a kvantový fyziky ke světu a co vlastně je ten kámen úrazu v kvantový mechanice, ten může mrknout tu:
Záludnost kvantovýho popisu jsme si ukazovali na příkladu s vlnovou funkcí. Vybrala jsem vlnovou funkci proto, jelikož právě koncept kolapsu vlnový funkce představuje nejslabší místo celý teorie z hlediska její interpretace.
Vítám všechny u nový série vláken! Jelikož jsme teď pořád řešili černý díry a gravitaci, tak neuškodí se podívat na druhou stranu pomyslný barikády — na kvantovou mechaniku (KM).
Takže je to tu, první #fyzivlakno ze série na téma filosofický interpretace KM. Jdeme na to.
Možná se zarazíte, co má filosofie co dělat s fyzikou. Nebudu se v žádnym případě tvářit, že jsem odbornice na filosofii, ale řekla bych, že každej student vědeckejch oborů dřív nebo později narazí na určitý filozofický problémy při studiu.
Pokusim se tenhle myšlenkový proces demonstrovat. U mě konkrétně studium probíhalo tak, že jsem začala klasickou mechanikou, elektřinou a magnetismem a základy termodynamiky. To jsou všechno teorie filosoficky celkem přímočarý, alespoň v porovnáním s kvantovou mechanikou.
Ahoj všem, je tu další pátek a s ním další #fyzivlakno. Minule jsme rozebírali první fotografii černé díry, která byla pořízená experimentem Event Horizon Telescope, viz zde:
. Objevil se tam pojem akrečního disku a na ten si dneska posvítíme. 👀
Akreční disky jsou zajímavé struktury. Vznikají ze všelijakého materiálu, který je gravitačně přitahován masivním tělesem, jako je hvězda nebo právě černá díra. Takový materiál se často bere z objektů, které se ocitnou v blízkosti černé díry. Ta si pak z tělesa trochu "ukousne".
Pozorujeme je ale i u jiných objektů, třeba u neutronových hvězd, u bílých trpaslíků i u jiných, méně masivních hvězd. Dál se ale už budeme věnovat jen akrečním diskům u černých děr, jelikož jsou (podle mého názoru) jedny z nejzajímavějších.
Vítám všechny u dalšího pátečního vlákna! Dnes se podíváme na update fotografie černé díry, který můžete vidět na obrázku, a povíme si, co vlastně tahle fotografie znázorňuje a jestli to potvrzuje naše teorie o gravitaci. #fyzivlakno
Pokud vás zajímá teorie za černými děrami a prošvihli jste moje vlákna, tak tady je najdete tematicky seřazené:
Před 55 miliony let vyletěly fotony z centra galaxie s názvem M87, aby následně po překonání obrovských vesmírných vzdáleností přistály do našich detektorů. Samotný experiment a způsob, jakým získával data, je nesmírně zajímavý.