Venku je sice docela pěkné a relativně teplé počasí, my se ale ve #febrewery budeme věnovat mrazu.
Říkáte si, co má společného mráz a pivo? Inu, to se brzy dozvíte ve dnešním spíše příběhově laděném povídání.
Vlákno.
1/15 Náš příběh začíná v 19. století, v pivovaru Reichelbräu v bavorském městě Kulmbach.
Jednoho mrazivého zimního dne roku 1890 dostal od mistra pivovarský dělník za úkol uklidit sudy s pivem ze dvora do pivovarského skladu.
2/15 Mistr odchází domů a nechává dělníka jeho práci.
Dělník je už ale taky unavený, říká si, že práce nemá nohy, že neuteče. Tak tedy i on odchází domů s vědomím, že ráno přijde dřív, aby stihl před příchodem mistra uklidit ten sud.
3/15 Jaké je ale dělníkovo překvapení, když ráno přijde do práce a najde poškozený sud?
Ten zapomenutý sud totiž přes noc zmrzl a led uvnitř způsobil jeho prasknutí. A tou prasklinou vytéká pivo ven.
4/15 Dělník jde za mistrem oznámit mu svoje lehkovážné pochybení a už se připravuje, že to bude jeho konec v pivovaru.
Oba se schází na dvoře u sudu a když sud otevřou, nachází uvnitř vrstvu zmrzlé vody na pivu.
5/15 Mistra nenapadne lepší potrestání dělníka, než že mu přikáže tu vytékající tekutinu vypít.
Dělník se tedy dává do pití.
6/15 Jaké je ale jeho překvapení, když zjistí, že ta tekutina není vůbec špatná, naopak si na ni pochutnává.
I mistr ochutná a uznává, že to je opravdu dobré pití.
7/15 A od té doby už pivovar využívá tohoto vymražení piva ke zkoncentrování chuti.
Takto tedy vzniká pivo stylu Eisbock.
8/15 Pozorní čtenáři minulých historických dílů mají nyní určitě jasno.
Je tento příběh pravdivý? Nebo si jej někdo dočista vymyslel?
9/15 S největší pravděpodobností si celý tento příběh v pivovaru Reichelbräu vymysleli. Protože co si budeme povídat, příběh prodává:)
Co ale na příběhu je pravdivé? Ono vymrazování piva, takto se skutečně eisbock vyrábí.
10/15 A teď co je ten eisbock, co je vlastně bock...
Bock je silné německé pivo, které se původně vařilo pro slavnostní účely (Vánoce, Velikonoce apod.). A pro značnou hutnost jej užívali mniši pro obživu v postních období.
11/15 Správný bock bude mít vyšší alkohol, hořkost bude velmi upozaděná, chmelová aromata prakticky neznatelná, naopak sladová linka bude dominantní. Kvůli té síle a sladovosti se podává teplejší - při 10 až 13°C.
12/15 No a teď ještě k tomu eisbocku. Zatímco běžný bock má 6-7 % alc, pšeničný 6-9 % a doppelbock (=dvojitý) 7-10 %, tak eisbock se pohybuje mezi 9 a 14 %.
Zmiňuji sice především alkohol, ale i síla a koncentrovanost chuti a sladovosti bude růst odpovídajícím tempem.
13/15 A samotná výroba eisbocku?
Pivovar uvaří doppelbock nebo weizenbock (=pšeničný), ten nechá až půl roku vyležet a pak přistoupí k onomu mražení.
14/15 Obvykle se míří na odstranění cca 10 % původního podílu vody.
Nejznámější jsou asi Kulmbacher Eisbock (ten je z doppelbocku) a Schneider Aventinus Weizen-Eisbock (z weizenbocku).
15/15 Pokud jste se zatím s bockem (a je vcelku jedno, jestli doppel-, weizen- nebo tradičním) nesetkali, tak bych vám jej doporučil.
Je to zase docela jiné pojetí piva, než dnes tak populární piva se zaměřením na chmelovou složku.
Další pivní povídání je za námi. Zbývá už jen necelý týden, máte nějaké přání na téma, o kterém byste se rádi dozvěděli?
No a bock na pivnilednice.cz sice nyní neseženete, ale jiná zajímavá piva ano. Tak na zdraví a jako vždy - kód FEBREWERY k dopravě zásilkovnou zdarma.
• • •
Missing some Tweet in this thread? You can try to
force a refresh
Závěrečný díl #febrewery o chmelu nemůže být o ničem jiném, než o zpracování chmele.
A jako obvykle - bude to o historii, současnosti i budoucnosti.
Takže vítejte u dnešního vlákna.
1/19 Jak se zpracovával chmel v minulosti a jak se to liší od nynějších postupů? Základ je stejný - na chmelnici se sklidila chmelová réva, tu svezli k očesání, z té se pak hlávky nasypaly do lísek a daly sušit. Tolik v kostce, dnes se to liší jen měřítkem.
2/19 A co že je ta líska? To můžete vidět na nákresu sušárny z roku 1880 - ty čtyři podlouhlé "krabice" s děrovaným dnem, které se naplněné naskládaly na podklad a byl do nich vháněn teplý vzduch, který prouděním skrz chmel vysoušel.
Včerejší #febrewery o chmelu jsme skončili mapkou, kde všude se pěstuje, ale přitom jsem zmínil jen evropské chmelařské oblasti.
Dnes se tedy podíváme na zbytek světa a konečně se dostaneme i posledním trendům v chmelařství.
Vlákno.
1/17 Kdekoho určitě napadne Amerika, země west coast IPA, NEIPA a dalších stylů vyloženě postavených na chmelu (angličtina pro to má termín "hop forward").
A nemusí se vždy jednat o výraznou hořkost, často jde o ovocná aromata.
2/17 Pěstování chmele v USA začalo v roce 1629 na východním pobřeží, kdy angličtí a holandští osadníci dovezli eur. sazenice. Na západním pobřeží započalo chmelařství během Kalifornské zlaté horečky v roce 1854 a hist. vývojem se stát Washington stal dominantním producentem.
Měli jsme ve #febrewery vodu, kvasinky, i o sladu jsme si povídali. Ale o čem jsme mluvili zatím jen tak okrajově?
Ano, o zeleném zlatu - o chmelu. Co by bylo dnešní pivo bez chmele? A jaká je vlastně historie pěstování chmele? Kde a kdy se chmelařství rozvíjelo?
Vlákno.
1/14 Planý chmel různě po světě rostl odjakživa, ale nám sládkům a pivařům jde o chmel šlechtěný. První takové šlechtění je popsáno v Německu již v roce 736 v oblasti Hallertau. Sládci to jméno budou znát - odrůdy Hallertauer, H. Mittelfrüh, H. Blanc...
2/14 Ovšem až do přibližně 13. stol. se chmel do piva významně nepoužíval, hořčilo se především gruitem (opáčko zde -
Vidím, že včerejší naplánované #febrewery se mi neodeslalo, dám vám jej tedy k ranní kávě.
Dnes se podíváme na vodu v pivě - její vlastnosti, jaká by měla být, jaká by neměla být, jaká byla v historii a jaká je dnes...
1/19 Začneme tím, co nás vlastně ve vodě zajímá pozitivního a co negativního. Rozbor domácí vody určitě všichni znáte, věci tedy pro vás nebudou příliš novinkou. Ale nejspíš bude novinkou, co která složka vody dělá za dojem ve výsledném pivu.
2/19 Nejdřív negativní, toho bude méně.
Zkuste si vzpomenout, co se v domácí vodě řeší a měří a co z toho by nám třeba mohlo vadit v pivu. Napadne vás něco?:)
Dnes budu ve #febrewery psát o jedné věci, o které většina z vás nejspíš nemá ponětí, ale myslím, že je vhodné o tom vědět.
Řeč totiž bude o BJCP. Divná zkratka, že? Přečtete si o pivních stylech, o soutěžích sládků... a vůbec - nápovědou vám budiž tento gif. Vlákno.
1/16 Na začátek - co vlastně BJCP je? Je to dobrovolnická organizace, která vznikla v roce 1985 v USA. Sdružuje v současnosti téměř 8 tisíc pivních hodnotitelů, kteří zaštítili a zhodnotili již přes 11 tisíc soutěží. Česko pak má 23 aktivních hodnotitelů.
2/16 Tím bychom měli stručný úvod za sebou, nyní pojďme na zajímavější věci.
Co vlastně hodnotitelé hodnotí, proč jsem psal o pivních stylech a jak probíhají soutěže?
Dnes bude v #febrewery řeč o lepku v pivě, teda spíš o jeho absenci.
Pivo se vyrábí z ječmene, tak jak může být bezlepkové, určitě si řeknete. Ano, to je pravda, ale bezlepkové pivo vyrobit lze a to rovnou dvěma způsoby. Nápovědou vám budiž tenhle gif a teď už pojďme na věc...
1/16 Nejprve si musíme definovat, co vlastně takové bezlepkové pivo je.
Codex Allimentarius (=potravinové regule) je sbírka zákonů, kterou zašťituje WHO a FAO a tato sbírka tvrdí, že bezlepková potravina má lepku méně než 20 ppm (parts per million, tedy 20 miliontin).
2/16 Běžné pivo může mít 60 ppm (ležák) až několik set ppm (některé stouty) lepku, tedy úplně mimo stanovené limity.
A teď jak dosáhnout toho nízkého obsahu lepku v bezlepkovém pivu?