V seriálu #febrewery jsme měli už pivní suroviny, historii i současnost výroby piva, různé regionální zajímavosti, ale čemu jsme se ještě příliš nevěnovali?
Přesně tak - pivní sklo.
Víte, proč je český půllitr tlustý a s uchem? A které pivo se točí do skla od džemu?
Vlákno.
1/17 Musíme začít historií, nejde jinak.
Jak tedy vypadalo první pivní sklo v českých zemích a ze kdy pochází?
První nálezy jsou z gotiky ve studních pražských právovárečných domů. Sklo bylo tzv. lesní - tedy nazelenalé, tenké a s nálepy (ty tečky), aby sklenice neklouzala.
2/17 Následně v renesanci převládly tzv. holby - nejčastěji keramické džbány často s víčkem, níže dvě takové holby. Během pozdního baroka vznikaly už i skleněné džbány s uchem. Stále se jednalo o sklo v objemu 1 nebo 2 mázů (moravský m. 1,07 l, vídeňský m. 1,415 l).
3/17 Až po zavedení soustavy SI v Rakousku-Uhersku v 60. až 70. letech 18. stol. se začaly vyrábět půllitrové pivní sklenice, do té doby jen v jednom nebo dvou mázech, tuplák tedy mohl být téměř třílitrový (dva vídeňské mázy po 1,415 l -> 2,83 l).
4/17 Z toho tedy logicky vychází, pokud historické prameny nemají nepřesnost, že první Plzeň se netočila do půllitru, ale do mázu. Ale mohlo to být samozřejmě jinak, tohle je jen má doměnka.
5/17 A touto historickou exkurzí bychom byli u současného pivní skla, nyní se tedy pojďme podívat na správnou péči o pivní sklo a jaké sklo volit na jaké pivo. Taky se dozvíte, že čistá sklenice na pohled nemusí být skutečně čistá.
6/17 Jak poznáte čistou nebo špinavou sklenici? Čistá sklenice na sobě v pivu nedělá bublinky, pěna je jednotná krémová. Větší bubliny v pěně jsou závadou stejně jako bublinky na skle. Pro domácí pijany - sklenice z myčky není pivně čistá.
7/17 Říkáte si, proč z domácí myčky není dostatečně čistá, přitom v hospodě určitě myjí v myčce? Protože v hospodě na to mají separátní myčku, zatímco domácí myčka obsahuje usazeniny mastnoty, byť nádobí se zdá a je čisté. Tady můžete vidět, jak mastnota požrala pěnu.
8/17 A ještě jedno, ale to určitě víte - sklenice musí být mokrá a studená. Studená, aby nám pivo hned neteplalo a mokrá, aby se udržela pěna a pivo zbytečně neoxidovalo (= chutná zvětrale)
Proto můžete u výčepu vidět sklo v dřezu plném vody.
9/17 Teď již k vlastnímu sklu. Proč se ležák (a český obzvlášť) točí do tlustého skla a s uchem? Ležáku totiž svědčí nižší teploty, proto tlusté sklo, které tepelnou kapacitou udrží chladné pivo a ucho, abyste nedrželi přímo sklenici a pivo tak neohřívali.
10/17 Druhé nejčastější sklo je asi americký Shaker, tlustší a s jednoduchým tvarem. Do něj s klidem natočíte ležák i různé svrchňáky (IPA, APA, stouty, portery...), snad jediné nevhodné je německá pšenice.
11/17 Na tu je totiž speciální sklenice, která se očividně jmenuje Weizen (německy pšenice). A vztah je vzájemný, jediná sklenice na pšenici je weizen a jediné pivo do weizenu je pšenice.
12/17 Další četnou sklenicí je anglický Nonic. Opět se hodí na všechny svrchňáky, zajímavostí je rozšíření v horní části, od něj pochází i název. "No nick" se tomu říkalo a má to za účel ochránit okraj před rozbitím při skladování vedle sebe nebo na sobě.
13/17 A co ta sklenice od džemu?:)
Odpovědí je sklo s názvem French Jelly, ty skutečně pochází od zavařenin, za svou ji přijal belgický pšeničný styl wit - tedy například Hoegaarden.
14/17 Mohli bychom pokračovat dlouho a dlouho, zmíním ještě několik.
Podobné jsou Snifter (vlevo) a Tulip (vpravo), obojí pro silnější/voňavější piva, aby se aroma udrželo uvnitř. Název Tulip pro podobnost s tulipánem - nahoře se otevírá jako květ.
15/17 Nemůžu nezmínit Pilsner, ten je podobný Weizenu, ale nahoře není tak uzavřený.
A zde na foto vidíte jednu zvláštnost - stoupající bublinky ode dna. To není nečistotou, ale gravírovaným dnem, které tvoří nukleační jádra, tedy na něm se tvoří bublinky.
16/17 Snad posledními by byly Štuc (vlevo) a Willi Becher (vpravo).
Štuc je na kölsch a altbier, má malý objem, aby pivo nezteplalo, pro pivo se chodí často. Willi Becher je asi nejobyčejnější sklenicí, je hlavně na lehčí česká a německá piva.
17/17 Jsou i různé atypické, snad až bizarní sklenice.
Například německá bota (Bierstiefel) nebo belgická sklenice se stojánkem na pivo pivovaru Kwak. Pití z obou není nic snadného, ale jejich příběh/povídání si nechám na jindy, teď už máme docela dlouhé vlákno.
A to je vše, co bych vám chtěl k pivním sklenicím sdělit. Chtějte čisté a mokré sklo, jen tak můžete dostat kvalitní pivo.
Samozřejmě dál jede kód FEBREWERY na pivnilednice.cz na dopravu zásilkovnou gratis. Na zdraví!
Pozn. pod čarou - dnes jsem se nevyhnul velkému užití fotek různě z webu, na rovinu přiznávám, že copyright ani k jedné nemám a nepochybně jsem mnohokrát porušil autorská práva. Omlouvám se.
• • •
Missing some Tweet in this thread? You can try to
force a refresh
V pivním povídání #febrewery jsme se věnovali již spoustě pozitivních záležitostí, je také na čase, abychom se podívali na pivní vady.
Protože kdo by chtěl mít v pivu máslo, zelené jablko, ocet nebo pálenku?:)
Vlákno.
1/16 Nejprve co to ty vady vlastně jsou. Vznikají buď ze špatných surovin, ze špatného procesu výroby nebo špatným skladováním piva a péčí o něj před natočením do půllitru.
A měl by je konzument znát? Nemusí, znalosti jsou užitečné spíše pivovarským.
2/16 Pokud se vám ale nebude na pivu něco zdát, nebude chutnat, jak jste zvyklí, můžete pak říci lidem z pivovaru nebo výčepnímu, jaký vnímáte problém.
Venku je sice docela pěkné a relativně teplé počasí, my se ale ve #febrewery budeme věnovat mrazu.
Říkáte si, co má společného mráz a pivo? Inu, to se brzy dozvíte ve dnešním spíše příběhově laděném povídání.
Vlákno.
1/15 Náš příběh začíná v 19. století, v pivovaru Reichelbräu v bavorském městě Kulmbach.
Jednoho mrazivého zimního dne roku 1890 dostal od mistra pivovarský dělník za úkol uklidit sudy s pivem ze dvora do pivovarského skladu.
2/15 Mistr odchází domů a nechává dělníka jeho práci.
Dělník je už ale taky unavený, říká si, že práce nemá nohy, že neuteče. Tak tedy i on odchází domů s vědomím, že ráno přijde dřív, aby stihl před příchodem mistra uklidit ten sud.
Závěrečný díl #febrewery o chmelu nemůže být o ničem jiném, než o zpracování chmele.
A jako obvykle - bude to o historii, současnosti i budoucnosti.
Takže vítejte u dnešního vlákna.
1/19 Jak se zpracovával chmel v minulosti a jak se to liší od nynějších postupů? Základ je stejný - na chmelnici se sklidila chmelová réva, tu svezli k očesání, z té se pak hlávky nasypaly do lísek a daly sušit. Tolik v kostce, dnes se to liší jen měřítkem.
2/19 A co že je ta líska? To můžete vidět na nákresu sušárny z roku 1880 - ty čtyři podlouhlé "krabice" s děrovaným dnem, které se naplněné naskládaly na podklad a byl do nich vháněn teplý vzduch, který prouděním skrz chmel vysoušel.
Včerejší #febrewery o chmelu jsme skončili mapkou, kde všude se pěstuje, ale přitom jsem zmínil jen evropské chmelařské oblasti.
Dnes se tedy podíváme na zbytek světa a konečně se dostaneme i posledním trendům v chmelařství.
Vlákno.
1/17 Kdekoho určitě napadne Amerika, země west coast IPA, NEIPA a dalších stylů vyloženě postavených na chmelu (angličtina pro to má termín "hop forward").
A nemusí se vždy jednat o výraznou hořkost, často jde o ovocná aromata.
2/17 Pěstování chmele v USA začalo v roce 1629 na východním pobřeží, kdy angličtí a holandští osadníci dovezli eur. sazenice. Na západním pobřeží započalo chmelařství během Kalifornské zlaté horečky v roce 1854 a hist. vývojem se stát Washington stal dominantním producentem.
Měli jsme ve #febrewery vodu, kvasinky, i o sladu jsme si povídali. Ale o čem jsme mluvili zatím jen tak okrajově?
Ano, o zeleném zlatu - o chmelu. Co by bylo dnešní pivo bez chmele? A jaká je vlastně historie pěstování chmele? Kde a kdy se chmelařství rozvíjelo?
Vlákno.
1/14 Planý chmel různě po světě rostl odjakživa, ale nám sládkům a pivařům jde o chmel šlechtěný. První takové šlechtění je popsáno v Německu již v roce 736 v oblasti Hallertau. Sládci to jméno budou znát - odrůdy Hallertauer, H. Mittelfrüh, H. Blanc...
2/14 Ovšem až do přibližně 13. stol. se chmel do piva významně nepoužíval, hořčilo se především gruitem (opáčko zde -
Vidím, že včerejší naplánované #febrewery se mi neodeslalo, dám vám jej tedy k ranní kávě.
Dnes se podíváme na vodu v pivě - její vlastnosti, jaká by měla být, jaká by neměla být, jaká byla v historii a jaká je dnes...
1/19 Začneme tím, co nás vlastně ve vodě zajímá pozitivního a co negativního. Rozbor domácí vody určitě všichni znáte, věci tedy pro vás nebudou příliš novinkou. Ale nejspíš bude novinkou, co která složka vody dělá za dojem ve výsledném pivu.
2/19 Nejdřív negativní, toho bude méně.
Zkuste si vzpomenout, co se v domácí vodě řeší a měří a co z toho by nám třeba mohlo vadit v pivu. Napadne vás něco?:)